Vážení přátelé,

jsem hluboce rozhořčen jednáním zástupců ČSNS na tzv. protiimgrantské demonstraci. Jednalo se akci xenofobní, rasistickou a jdoucí proti tradicím české národně sociální strany. K politice vůči migrantům potřebujeme rozumnou politiku a nikoliv podbízení se nacionalistickým tendencím a náladám ve společnosti.

Nemyslím si, že by se k nám hrnuly bandy hrdlořezů, nemyslím si rovněž, že bychom měli podceňovat bezpečnostní rizika. K tomu všemu potřebujeme jednotnou zahraniční politiku celé Evropy, uprchlické tábory na území Libye, Sýrie, rozhodnou vojenskou pomoc proti ISIS, tvrdý boj proti organizovanému zločinu, který s převaděčstvím spojen.

Rovněž však účinnou síť sociální a zdravotnické pomoci uprchlíkům, individuální přístup a ne paušální odsudky. Ale Vaše stanovisko jde proto těmto tezím.

Nyní malé historické připomenutí. Byla to Třetí říše, v níž jsme si mohli přečíst, slyšet názory o „čmoudech“, tedy podlidech. A těmi „podlidmi“ byli Slované, tedy i Češi.

Doporučuji si na mapě najít Terezín, Buchenwald, Osvětim. Byl to Hitler, který o židech vyprávěl, jak nakonec ovládnou Evropu; dnes podobné stereotypy, stejné formulace slyšíme o muslimech.

Že se v arabských zemích zabíjejí muslimové mezi sebou, že jsou vyvražďovány křesťanské menšiny, o to není sporu. Jenže příčinou není islám samotný, ale jeho zneužití, jako bylo křesťanství zneužito pro křížové výpravy, nebo v případu Jana Husa, v době rekatolizace českých zemích. Tehdy byli emigranti Češi, mezi nimi jistý Komenský.

V 19. století odcházeli Češi do Ameriky, Francie, Ruska (odkud vznikly legie?), před druhou světovou válkou pomáhal Edvard Beneš a vláda s účastí národních socialistů Němcům, kteří utíkali před Hitlerem (mezi jinými to byl Thomas Mann - nositel Nobelovy ceny za literaturu: tyto přechody zastavila krajně pravicová vláda druhé republiky), za druhé světové války jsme měli vládu v emigraci, pak se utíkalo v letech 48 a 68.

V souvislosti s ostudnými šibenicemi musím připomenout, jakým způsobem byla zavražděna Milada Horáková, a že její muž i dcera byli také emigranty z komunistického Československa. Národně sociální strana měla své exilové vedení, nebo se mýlím?

Nyní, když nás někdo žádá o pomoc, stavíme se k němu zády, chtěli bychom ho kádrovat? Co jsme to za lidi? Nesouhlasil jsem s bombardováním Jugoslávie, nesouhlasil jsem s intervencemi v Libyi, Iráku nebo Egyptě. Je pravda, že USA a její spojenci včetně ČR neměli plán „B“, že za nastalou situaci neseme spoluzodpovědnost.

Ale to neznamená, že ve své spokojenosti, najedenosti a pohodlí, nepomůžeme hladovým, trpícím a namáhaným. Zkusili jste si utíkat bez jídla, za ponižování, znásilňování, okrádání přes severní Afriku až k moři? Já ne, a nepřeji to nikomu.

Lidé, vciťte se do těchto lidí, nejsou horší než my. Jen měli v životě tu smůlu, že se narodili na místě, kde nyní řádí trestuhodná vojenská síla zneužívající islám. Vzpomeňte si, že podobný konflikt v devadesátých letech zasáhl Jugoslávii.

A nakonec, v případě imigrantské politiky nejde o žádného bruselského úředníka, který by od zeleného stolu diktoval ale o prosbu Itálie, Španělska, Řecka, protože tyto státy, nejvíc Itálie, přestávají situaci zvládat. Vznikly tak kvóty, které mají rozložit nápor mezi další země.

Je ostudou české sociální demokracie, že se chová jako druhorepubliková, protofašistická vláda a kvóty odmítá.

Ještě jednou, zapomeňte na nějaký obrázek „špinavého černocha“, a zkuste si představit svého strýce, jak utíká před Hitlerem nebo bolševikem.

Má představivost se pojí s rodinnými vzpomínkami na strýce Zdeňka, který za svůj pokus opustit republiku zaplatil v 50. letech kriminálem a pojí se s nedávnou smrtí mého příbuzného v Sýrii, který byla zavražděn jednotkami ISIS.

Představte si sami sebe a pak mluvte. Se stranou, která vystupuje proti svým vlastní demokratickým tradicím, nechci mít nic společného. Prosím vyškrtněte mne ze svých seznamů e-mailových adres.