V sobotu to budou dva roky, co policejní zásah odstartoval pád vlády Petra Nečase. V médiích již, s ohledem na probíhající soudy v případech s tím souvisejících, probíhá debata o jeho oprávněnosti, intenzitě a výsledcích.

Na této debatě je hned několik zvláštností, které do velké míry vypovídají o některých problémech, v nichž se média i veřejný prostor obecně nacházejí. Vedle stoupající tendence obou táborů, tedy obhájců a kritiků zásahu, se vzájemně napadat a urážet na různých fórech, se objevuje u některých novinářů sklon k účelovosti, která hraničí až s morální schizofrenií.

Nejlépe to bylo vidět krátce poté, co soudkyně obvodního soudu Prahy 1 Králová rozhodla v první instanci o tom, že Nečasova exmilenka, nyní manželka a důstojníci Vojenského zpravodajství trestný čin nespáchali.

Jistá část médií v čele s novináři Respektu začala soudkyni odborně zpochybňovat a osobně napadat, což by jinak oprávněně vyčítali těm, kdo by tak činili v případě, že by paní soudkyně rozhodla tak, jak oni celé dva roky psali.

↗

V sobotu to budou dva roky, co policejní zásah odstartoval pád vlády Petra Nečase. Foto neznámého autora, Internet

Lynč, jakkoliv pouze slovní, na soudce poté, co ten rozhodne v první instanci, navíc aniž bychom znali zdůvodnění takového rozhodnutí, je znakem nedemokratické davovosti. Tu je třeba kritizovat, třebaže s takovým názorem na rozhodnutí soudu souzníme.

V této debatě však vedle tónů přebývajících také některé scházejí. Nikdo se k mému překvapení nezamyslel nad tím, že poslední volby do Poslanecké sněmovny, které proběhly bez nějakého silného zásahu z vnějšku, proběhly v roce 2002.

V roce 2006 to byla tzv. Kubiceho zpráva, která ovlivnila vztah mezi ODS a ČSSD na následující volební období zásadním způsobem a byla na počátku hluboké nedůvěry a nevraživosti, jež vedla k oslabení obou dvou do té doby dominantních politických stran.

Volby v roce 2010 byly poznamenány především rozhodnutím Ústavního soudu v roce předešlém, který zrušil jejich původní termín, čímž zásadním způsobem zasáhl do následného politického vývoje, na jehož konci byly „emostrany“ TOP09 a Věci veřejné, těžící z únavy a frustrace společnosti.

Volby 2013 proběhly v atmosféře hlubokého šoku všech z toho, co se v této zemi může stát a jaká je úroveň nejvyšších politických elit, čehož bravurně využil Andrej Babiš.

Je prostě těžko lamentovat nad voliči, nad jejich úrovní, když politický provoz v této zemi se odehrává minimálně poslední tři volební období způsobem blížícím se některým africkým státům.