Vím, že je to už vrchol všeho — psát komentář o komentátorech. Jenže i oni jsou politickými aktéry a participanty na utváření veřejného mínění. Dva z nejviditelnějších ocenila minulý týden v Havlíčkově Brodě komise Nadace Českého literárního fondu, v níž zasedám, novinářskými cenami.

Výtka, že na ocenění dosahují takřka výhradně lidé z hlavního proudu, nota bene z pražských redakcí, je relevantní. Tradičně znevýhodněni — zvlášť před početnějšími komisemi — jsou žurnalisté z regionů i členové „alternativních“ redakcí, kteří nejsou všeobecně známí a na očích.

Přesto trvám na tom, že letošní výběr neminul terč. Dvě hlavní ceny získali muži, kteří jsou ztělesněním důležitých poloh názorové žurnalistiky — má být srozumitelná, vyargumentovaná a historicky podložená.

Nemá hladit po vláscích ani prezidenty, ani premiéry, ani lídry opozice. Profesionál má umět provokovat, zejména k diskusi. Každý z nás najde nějaké téma, v němž se s laureáty zásadně rozchází. To je ale spíš klad než zápor. Pověstných nastavených zrcadel není nikdy dost.