Koncepce zahraniční politiky je alegorickým obrazem proplouvání mezi Charybdou a Skyllou. Nemá vlastní pevnou páteř, snaží se obsahem vyhovět málem všem. Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek to v obranném gardu otevřeně řekl: „Nemůžeme vyhovět všem!“ A zprvu jako by málem chtěl.

Zvolený postup tvorby dokumentu nemůže být metodologickým východiskem jakékoli koncepce nebo strategie. Ta na kritiku musí reagovat až ex post, ne ex ante. Kdybychom parafrázovali Ibsenův dramatický výrok, koncepce svléká kalhoty daleko před brodem kritiky. Ale záměr další práce s koncepcí je sympatický: svět se podstatně změnil, jeho velká část nechce akceptovat jako univerzální západní hodnoty, a o tom je nutné diskutovat.

Základním východiskem koncepce je změna světových mocenských poměrů a posun k multilateralitě světového uspořádání; to se podle autorů dokumentu projevuje v rovině ekonomické, strategicko-politické a demografické.

Už v tomto výčtu přídavných jmen je ekonomická problematika předsunuta před strategicko-politickou, což je zjevným ústupkem ekonomokratickému řízení našeho státu. Jsou tu navíc pominuty změny kulturní v tom nejširším civilizačním slova smyslu, jak se to např. z hlediska bezpečnosti aktuálně projevuje ve střetu kultur či civilizací.

V polistopadovém období se formovaly tři podoby české demokracie i zahraniční politiky. První představovali Jiří Dienstbier, Jiří Hájek a Jaroslav Šabata, kteří navazovali na kulturně-politickou tradici Pražského jara a reagovali i na novou situaci po pádu bipolarity. Druhá představa se formovala v době normalizace kolem Charty 77 a Václava Havla a soustřeďovala se na lidská práva. Třetí je spojena s Václavem Klausem a Milošem Zemanem a má ekonomokratickou podobu.

Z textu koncepce zahraniční politiky je patrné, že autoři byli pod tlakem hradního důrazu na ekonomiku a stoupenců Havlova pojetí lidských práv. Vlastní koncepci lidských práv spojovanou se jménem Petra Druláka opustili dříve, než byla prodiskutována. I když je patrné, že koncepce lidských práv v pojetí Václava Havla nedostatečně respektuje jejich politickou a sociální dimenzi, což jeho stoupenci považují za rozmělňování.

Tento střet se projevil i v obsahu a rozsahu textu. Ekonomice a lidským právům je věnována v obou případech pětinásobně a bezpečnosti čtyřnásobně rozsáhlejší pozornost než šíře pojaté oblasti kulturní. I když je zjevné, že přesvědčivá prezentace civilizačně kulturní vyspělosti státu a národa přináší v zahraniční politice největší efekt, který se promítá i do vyšší míry bezpečnosti, lidských práv a ekonomických vazeb. Jinak řečeno, primární pozornost by měla být soustředěna na diplomacii veřejnou, ne na tzv. diplomacii ekonomickou.