Máme tu už nějaký ten pátek programovou platformu uvnitř sociální demokracie. Již její název svědčí o polemice s rozšířenými názory, že současná situace přirozeně vede politické strany do středu politické scény. A že takové „rozkročení“ je pro (byť i levicovou) politickou stranu žádoucí.

Zajímavé a podle mého názoru chybné je, že první reakce, které na stránkách Referenda zazněly, se věnují osobám, nikoli zaměření politiky Sociální demokracie, nikoli potřebě a způsobu formulování programu, ani jeho obsahu a ani tomu, zda sociální demokracie potřebuje takovou vnitřní debatu. Je tím odváděna pozornost od problémů k osobám.

Kavan tuhle, Foldyna támhle — k čemu je to dobré? Prokazovat co kdo kdy řekl, či napsal, není příliš odpovídající programové diskusi. Může být funkční při analýze osobního vývoje nebo zcela konkrétních postojů, či snad jako důkaz něčích kotrmelců, které znehodnocují jeho dnešní tvrzení. Tady myslím lze spíše naopak hovořit o názorové kontinuitě. Ostatně pokud si dobře pamatuji, ač to teď poruším — TGM hovořil o „argumentu „ad hominem“ a jeho ceně.

Zdá se, že k otázce potřeby vnitřní diskuse se sice kladně postavilo i současné vedení ČSSD, ovšem v praxi to zatím především znamenalo zaměření na personální problémy (přitom je některými kritiky vytýkáno omezení vlivu členské základny na výběr kandidátů). Tradičním projevem tohoto zaměření je absence diskuse před volbou samotných kandidátů, běžně motivovaná (a respektovaná členskou základnou) víceméně pod argumentem „aby nám členové neutekli před hlasováním o volbě“. Osobní vystoupení kandidáta před volbou na tom příliš nemění, diskuse s ním se spíše omezí na jeho osobu a chování- Pokud k ní tedy vůbec dojde.