Soudím, že v zájmu veřejné diskuze by měly zaznít některé relevantní argumenty proti tzv. „zipovému pravidlu“. Toto pravidlo má zajistit větší zastoupení žen v politických funkcích. Pokud by vstoupilo v platnost, znamenalo by to, že na kandidátních listinách se budou v navrženém pořadí pravidelně střídat muži a ženy, čímž by se podíl zvolených žen přiblížil hranici padesáti procent. Pravidlo vychází z předpokladu, že ženy jsou v politice diskriminovány, a usiluje o narovnání této situace.

Kvóty mohou být za jistých okolností smysluplným způsobem, jak změnit realitu. Proto však musí být podle mého soudu splněny tři podmínky: kvóty musí reagovat na prokázanou diskriminaci, jsou stanoveny dočasně a jsou spíše minimalistické (tedy rozhodně nižší, než odpovídá proporčnímu zastoupení).

K tomu, že ústřední předpoklad o diskriminaci žen v politice je obtížné dokázat, se chci vrátit později. Zajímavé je, že zpráva, která se na toto téma objevila v Deníku Referendum, naznačuje mezi řádky celkem jednoznačně, že toto pravidlo nebude příliš spravedlivé vůči mužům. Praví se zde mj.: „Ženy tvoří významnou část členských základen politických stran, jejich podíl se pohybuje mezi pětadvaceti a padesáti procenty.“ Nabízí se tedy otázka: Pokud má některá strana ve své členské základně pětadvacet procent žen, proč by měla mít padesát procent žen na kandidátkách? Takový požadavek je poněkud zvláštní.

Fórum 50 %, které se této problematice dlouhodobě věnuje, zareagovalo nedávno na poměrně častou námitku, podle které souvisí menší zastoupení žen v politice s tím, že se ženy o politiku zajímají méně než muži. Prostřednictvím sociologického průzkumu se pokusilo podepřít tezi opačnou a tím obhájit své raison d'être.