Co bychom si bez něj počli?
Lukáš JelínekMiloš Zeman České republice dobré jméno nedělá. I jeho hra však potřebuje spoluhráče. A tím se paradoxně stávají, byť nevědomky, jeho největší kritikové.
O Miloši Zemanovi, jeho provokativních krocích, názorech a nápadech, lze psát pořád dokola. Čerstvě například o výroku, že velvyslanec USA Schapiro má - kvůli opatrné kritice Zemanovy plánované cesty do Moskvy - na Hrad dveře zavřené, který po několika dnech šéf zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček mírnil: prý se zavřené dveře týkají jen těchto dnů a kontroverzního Zemanova výletu.
Také se dají rozebírat potíže, do kterých Zeman dostal slovenského premiéra Roberta Fica. Prezident se nechal slyšet, že na výbušnou vojenskou přehlídku v Rusku nepůjde, prototože má na stejný čas naplánovanou schůzku s Ficem. Kancelář slovenského ministerského předsedy to nepotvrdila, jeho spolupracovníci obracejí oči v sloup a noviny v zemi pod Tatrami píší o Zemanovi coby mluvkovi. Jde o to, že i Fico si potřebuje pořádně připravit aranžmá cesty do Moskvy - po svém, nikoli podle Zemanova návodu.
Do toho přišla zpráva, že Sobotkův kabinet Zemanovu cestu, při níž bude přehlídka Putinovy armády vynechána, ve středu schválil. Nevyslyšel tak volání pravicové opozice a některých médií, aby Zeman cestoval za své, bez státního kapesného. Dobře udělal.