Média nejsou rohlíky a hrdinové to mají těžký

Zuzana Vlasatá

Britské noviny Daily Telegraph píší podle svého — teď už bývalého — hlavního politického komentátora pod vlivem svých inzerentů, například bank. Nabízí se otázka: Jestliže známe problémy médií, jsme schopní je i napravovat?

Před lety, když jsme ještě studovala na vysoké škole žurnalistiku, vystoupil na jedné přednášce — tuším, že se ten kurz jmenoval Kritické teorie médií — jako host Daniel Köppl. Tehdy byl ještě šéfredaktorem časopisu Marketing&Media. Od loňského roku je generálním ředitelem vydavatelství Empresa a současně je šéfredaktorem Týdne.

Na oné přednášce pronesl větu, která se mi ve vzpomínkách často vrací: Média nejsou nic jiného než rohlíky. Prostě: obojí potřebujete prodat, pokud možno v co největším množství.

Tehdy, bylo to snad ještě v prvním ročníku mých studií, jsem nevěděla, co si o tom přesně myslet. Spíš jsem jen tušila, že nesouhlasím. Nyní jsem si na tuto větu vzpomněla v souvislosti s kauzou britské banky HSBC, jejíž švýcarská pobočka pomáhala v daňových únicích tisícům bohatých klientů z mnoha zemí. Kauza, kterou jsme v DR představili před pár dny, má totiž novou zápletku.

×
Diskuse
February 26, 2015 v 15.30
Média vážně nejsou rohlíky
Ale sama se tak chovají. Je to jako se psem, který zuřivě pronásleduje vlastní ocas, takže vůbec nevnímá, co se děje kolem něj. To téma je dost složité, ale dobře, že to někdo pojmenoval. Zajímalo by mne, kdy konečně někdo v tuzemsku začne zkoumat vliv jednotlivce ve funkci šéfredaktora na kvalitu média. Například v MFDnes v uplynulých 20 letech je to téměř hmatatelné. Tam, kde chybělo vzdělání, ozývaly se právě výzvy ke zvyšování prodejnosti, a tedy podbízení se čtenářskému vkusu. Padly tomu za oběť mnohé stálé rubriky, pravda - některé se po čase opět vrátily. Ale dají se srovnávat česká a třeba britská (tištěná) média? Máme tady něco jako solidní noviny? Silně o tom pochybuju, včera jsem měla v rukou Hospodářské noviny a zděsila jsem se. Co dál?