Mezi kavárenskými komunisty se vypráví jedna oblíbená třídní hádanka: Víte, kolik kapitalistů je potřeba na výměnu žárovky? Žádný, potřeba jsou dělníci. Snad bychom mohli podobnou hádanku položit i s malou obměnou: Víte kolik kapitalistů je potřeba na financování anarchistického projektu? Skupina Ztohoven se nám pokouší odpovídat s vážnou tváří, jako by se snad ani nejednalo o vtip…

Krypto-kecy

Virus lumbersexuality zasáhl Českou republiku silou orkánu. Ať už sedí v openspacu vydavatelství Economia Daniela Drtinová nebo Martin Veselovský, na druhé straně stolku DVTV čeká s velikou pravděpodobností na dotazy mladý muž s hustou bradou drvoštěpa. Pokud v tomto vánočním čase popustíme uzdu paušalizaci, spojuje tři z posledních hostů DVTV ekonoma Tomáše Sedláčka, kreativce Pavla Hluchého i aktivistu Romana Týce naprostá neschopnost reflektovat své provinění v konkrétních kauzách.

Otevření Institutu kryptoanarchie má být vymezením vůči státu. Stát je ovšem natolik široký pojem, že proklamace aktivistů ze Ztohoven působí až příliš ignorantsky. Těmto spořádaným a slušně oblečeným anarchistům pozdního kapitalismu jako by chyběl ten drive, který dělá z nepřátel systému obávanou sílu a potenciální semeniště změny. Tito slušní anarchisté nechtějí nikomu uškodit, prostě jen chtějí přispět svou virtuální pracovní silou k budování kapitalismu snů.

Protistátní postoj kyberaktivistů je paradoxní. Cenzorem a hlavním „nepřítelem“ decentralizované a svobodné společnosti totiž nejsou státy samy o sobě, ale jakýsi funkční „státně-korporátní nexus“ velmocí a IT korporací typu Googlu nebo Facebooku. Jestli něco ukázala Snowdenova odhalení, pak principiální bezmoc největší velmoci světa uplatňovat sledovací techniky bez vydatné pomoci těchto virtuálních gigantů. Podobná nevšímavost aktivistů Ztohoven je symptomem jejich absolutní slepoty vůči ekonomické moci.

Hřejivá náruč boháčova

Jakoby se aktivisté ze Ztohoven smířili s rolí loutek velkého kapitálu, kterému se přinejmenším v případě Karla Janečka také podařilo dostat se  „z toho ven“ na „paralelní daňovou polis“ na Mauriciu. Jakoby se hackerům zalíbilo teploučko křesel nakoupených za velkokapitalistický žold v elitářském projektu, jehož protagonisté především papouškují ozvěny neoliberalismu nad šálkem „špičkové kávy“ za pár bitcoinů.

Naivní jsou Týcovy dobrodružné řeči o tom, že se komunita hackerů ve svých internetových aktivitách snaží „eliminovat stát jako třetí stranu obchodu“. Unikátní „swag-anarchisté“ zapomněli, že daleko mocnější třetí stranou každého obchodu je kapitál, jehož vlastní dynamika a jímž definovaná mocenská hierarchie nepřestává určovat kontury každé (byť virtuální) směny.

Anarchistický projekt financovaný kapitalistou není změnou, ale urychlením trendu mocenského posilování finančního kapitálu na úkor reálné ekonomiky a posilování kapitálu vůbec na úkor práce a sociálního státu. A to už pro aktivistická ouška nezní tak sexy jako rozjímání nad revoluční alternativou.

↗

Praxe Paralelní polis není anarchistická ale anarcho-kapitalistická. Její libertariánskou (tedy ekonomicky ultrapravicovou) náturu popsal ve svém textu Lukáš Senft. Cílem projektu není vybudovat komunitu bez mocenské hierarchie, ale kanalizovat kritiku systému směrem do takového projektu, který pomůže současnou mocenskou hierarchii zcela reprodukovat, ba urychlit jeho zhoubné tendence.

Miliardář Karel Janeček, generální ředitel J&T Banky Štěpán Ašer, vývojový ředitel Sekyra Group Leoš Anderle a další mocní se s projektem plně ztotožní, protože celou svou existencí zosobňuje kritiku státu, hlavního „zloděje“ v libertariánské logice a posledního reprezentanta všech, kteří by v anarchii kapitálu byli otroky nebo mrtvolami.

Soukromé hýčkání, veřejný výprask

„Nové technologie s sebou přináší i možnost volby — nacházíme se v době, kterou definoval manifest kryptoanarchie. S rychlým internetem, se spolehlivým anonymizátorem a decentralizovanou měnou si zachováš svobodu, kterou jako celek ztrácíme,“ uzavírá svůj manifest Institut kryptoanarchie.

Ztrátu svobody celku chtějí virtuální libertariáni léčit možností nově nabýt svobodu individuální, skrytou, anonymní, decentralizovanou, a hlavně a především svobodu směnnou, finanční, svobodu soukromého a tajného bohatství.

Přesně takový svět se tyčí někde tam na konci vítězného tažení armády nejmocnějších subjektů abstraktního kapitálu. Přesně taková organizace vyhovuje těm, kteří již dnes svými miliardami na nedaněných účtech prokazují, že právě v ní umí chodit.

Jádrem skutečného anarchismu je oddanost projektu alternativního života. Jedinou „alternativou“ v projektu Paralelní polis je alternativní měna. Mezi anarchismem squaterů a ultrapravičáckým libertariánským pseudo-anarchismem Ztohoven je pak i celá řada zásadních rozdílů.

Na skutečné anarchisty si BIS vede spisy jako na extrémisty, čímž naše bezpečnostní agentura vystavuje anarchistům jakési potvrzení, že se jim skutečně daří konfrontovat pilíře systému. Paralelní Polis na současném systému nekonfrontuje vůbec nic.

A tak zatímco Arnošta Nováka na jedné Klinice z veřejných peněz zmlátí, aby ho na další klinice z veřejných peněz ošetřili, soukromá finanční moc zahrnuje nikým nerušené elitářské aktivisty ze Ztohoven tučnými dary. Takhle si u nás poklidně hučí zenová rovnováha rychlo-kapitalismu…