V době, kdy se občanské iniciativy dohadují se státními institucemi o zákonnosti své vzpoury proti netečnosti či spekulativnímu nevyužívání prázdných budov, kde by se mohlo bydlet a jinak pomoci těm, kteří jsou v nouzi, kdy se občanský odpor stává konečně jednou ze zbraní ovlivňování veřejného dění, vrací se ze Švýcarska jeden z nejvýznamnějších zbohatlíků počátků české ekonomické transformace Tomáš Pitr a prohlašuje, že byl vždy rebel. 

Jeho návrat na svobodu se stal jednou z hlavních zpráv, v Lidových novinách v příloze Česká pozice je mu věnován dlouhý rozhovor.

Připomíná se v něm, že Pitr začal podnikat hned po převratu, kdy mu bylo osmnáct let. Nikoli ale jako geniální mladý znalec počítačových systémů, nějaký takový český Steve Jobs, na kterého starší okolo něj nemají, protože vůbec nerozumějí světu, v němž on se vyzná. Tomáš Pitr se nevyznal v ničem, byl to průměrný kluk, zato světu, v němž se mu otevřely možnosti, rozuměl sice jednostranně, ale výborně.

V článku říká, že ho třikrát nevzali na gymnázium, ačkoliv za jedna udělal přijímací zkoušky. No, nevím, u přijímacích zkoušek na střední školu se neznámkuje, nejvýše jsou tam nějaké body. A v osmdesátých letech se na gymnázium dostávaly už i děti disidentů, myslím si, že Tomáš Pitr lže. Nelže asi v tom, že ze strojní průmyslovky utekl a začal pracovat ve státním podniku Zelenina.

To je docela příznačná kariéra, která svědčí o tom, že už jako teenager tušil, kde se dá vydělat. Že se režim změní, nemohl vědět, ale podnikat chtěl (a asi by i uměl) už za reálného socialismu. Říká, že nebyl v SSM, protože byl skrytý rebel. To rebelantství mu nevěřím, i když mě bude dál zajímat, co si vlastně pod slovem rebel takový Tomáš Pitr představuje.