Premiér Sobotka by si přál, aby se Česká republika stala vstupní branou čínských podnikatelů do Evropy. To je jistě chvályhodné.

Připomínat minulost už možná nemá žádný větší smysl, nicméně vzpomenu, že v polovině roku 2005 jsem jako předseda české vlády navštívil Peking a jednal zde v rámci státní návštěvy s vrcholnými představiteli Číny o možnostech vzájemné hospodářské spolupráce.

Setkal jsem se tehdy s prezidentem ČLR a předsedou KS Číny, s předsedou čínské vlády a s předsedou parlamentu. A mou návštěvu nedoprovázely útoky přátel pravdy a lásky jako Miloše Zemana při jeho nedávné návštěvě Pekingu. Ani Václav Havel, se kterým jsem byl tehdy v trvalém kontaktu, neměl vůči této mé návštěvě vůbec žádné připomínky.

Za necelého půl roku po mé státní návštěvě Číny navštívil Prahu v doprovodu velké delegace předseda ČLR a hovořili jsme tehdy o rozvoji spolupráce v konkrétních oblastech hospodářství. Ještě před sněmovními volbami v červnu 2006 navštívil Prahu vicepremiér čínské vlády pro hospodářské otázky, aby nás ujistil o velkém zájmu své vlády o silnou spolupráci s ČR. To otevíralo dveře k tomu, aby se ČR skutečně stala vstupní branou Číny do EU.

Následující pravicové vlády však bohužel jakoukoli možnost spolupráce na vládní úrovni apriorně zničily. ČR se tak nyní zařadila do dlouhé fronty na čínskou přízeň, a to nejen k zemím ze střední a východní Evropy, ale k zemím celého světa.

Je dobře, že premiér Sobotka hovoří o velmi úzké spolupráci ČR a Číny a o tom, že by se ČR měla pro Čínu stát vstupní branou do EU. Toto téma bylo aktuální již v roce 2006 a tehdy jsme i vytvořili potřebné kontakty na nejvyšší úrovni.

Po sedmi letech vládnutí pravice a urážek, které její představitelé pravidelně vysílali na adresu Číny, musel současný český premiér — a nebylo to poprvé, podobný osud potkal i Petra Nečase ve Varšavě — čekat ve frontě společně s dalšími patnácti představiteli států střední a východní Evropy, kteří dostali víceméně krátkou a zdvořilostní audienci u předsedy čínské vlády.

Zejména v oblasti Balkánu hodlá již Čína financovat některé infrastrukturní projekty. Premiér Sobotka však do Bělehradu na setkání šestnácti premiérů států střední, východní a jihovýchodní Evropy a Číny přijel s prázdnýma rukama.

Žádný projekt, který by Čína z fondu, který založí na podporu investic ve střední a východní Evropě a který bude mít objem tří miliard dolarů, mohla financovat, u nás asi ani neexistuje. Škoda, zase jedna promarněná příležitost. Z toho ovšem nelze vinit současnou vládu. Tyto projekty se připravují delší čas. Je však třeba s přípravou konečně začít.

Nechci a nemůžu bránit optimismu, pokud jde o rozvoj vztahů ČR a ČLR, tak jak mu podlehl premiér Sobotka. Obávám se ale, že přání rozvíjet s Čínou hospodářské vztahy není ze strany ČR zatím podloženo ničím konkrétním. Je velká škoda zcela promrhaných sedmi let vlády pravice.

Současná vláda nemá díky jejímu působení materiálně na co navázat. Čína se tak soustředí zejména na země Balkánu a Maďarsko a my jsme zůstali stát opodál. Zato jsme zatím byli vždy připraveni, abychom čínské vládě poradili, jak se to má dělat v oblasti lidských práv.