Poslanecká sněmovna se bude na začátku prosince ve druhém čtení zabývat zákonem o regulaci prostituce. Návrh Zastupitelstva hlavního města Prahy v první čtení prošel v polovině června. Jsem přesvědčen, že je potřeba hlasovat proti jeho přijetí.

Pracuji v organizaci Ulice — Agentura sociální práce v Plzni a následující řádky píši z pozice terénního sociálního pracovníka, který se několikrát týdně pracovně potkává se ženami, jež poskytují sexuální služby, a to především na ulici. Vzhledem ke svým znalostem a pracovním zkušenostem, jsem přesvědčen, že přijetí zákona by bylo cestou špatným směrem.

Zákon celkově hodnotím jako represivní vůči těm, kteří sexuální služby poskytují. Stejně tak podporuje jejich stigmatizaci. Jde v duchu dosavadních návrhů, kde je motivací dosáhnout veřejného pořádku, usnadnit kontrolu či vymoci daně.

Nevidím zde snahu řešit povinnosti v souladu s právy a ochranou aktérek a aktérů v dané oblasti. Předkládaný návrh také podporuje nerovnost mezi těmi, kteří sexuální služby poskytují a těmi, kteří je nakupují. Dále i mezi poskytujícími a těmi, kteří provozují zařízení. Samozřejmě vždy v neprospěch těch, kteří služby nabízejí.

Zákon by mohl být prospěšný pro některé sexuální pracovnice a pracovníky, a mohl by jim usnadnit práci. Bohužel, ale jen velmi malé části. Zákon rozhodně nepomůže, ba naopak uškodí, lidem věnujícím se pouliční prostituci. Což jsou paradoxně většinou ti nejslabší a nejzranitelnější.

Nevím, jestli si předkladatelé zákona uvědomují, že sféra sexbyznysu nabízí pestrou paletu služeb a jen určitá vrstva lidí zde pracujících, bude ochotna a schopna naplňovat všechny požadavky předkládaného zákona. Nejedná se o žádnou homogenizovanou skupinu, ale o značně rozmanitý vzorek společnosti v různém postavení.

Ne každý, kdo se rozhodne poskytovat sexuální služby, ať čistě dobrovolně, anebo v důsledku bezvýchodné životní situace, má možnosti a schopnosti, dosáhnout na jednotlivé úrovně služeb, a ne každý může dělat vše. Někteří sexuální pracující nemají jinou možnost, než zůstat pracovat na ulici. Vzhledem k tomu, o jak marginalizovanou skupinu sexuálních pracujících jde, nebudou schopni a ochotni své zapojení do legálního sexbyznysu formalizovat a legalizovat v součinnosti s tímto návrhem zákona.

Zákon vzniká s chybnou motivací

Z mého pohledu je tento zákon chybou již kvůli důvodům vzniku a jeho cílům. „Cílem zákona je chránit zájmy, kterými jsou ochrana mravnosti, ochrana veřejného pořádku, bezpečnost, nerušený výkon práva na bydlení.“ Ochranu práv a zájmů těch, kteří služby poskytují, zákon neřeší.

Mluvíme zde o lidech, kteří vykonávají těžkou a nebezpečnou práci a společnost se naopak snaží jejich konání znesnadňovat a stigmatizovat. Přitom služby nabízejí, protože je po nich poptávka. Stále se tváříme, že se nás prostituce netýká, že ji nikdo nechce, že ti, co služby poskytují, jsou špatní, obtěžují nás, škodí nám.

Jak prohlásila kolegyně Barbara Havelková: „Není tabu služby nakupovat, ale je stigmatizující je poskytovat.“ Návrh se zaštiťuje tím, že má také ochránit ty, kteří jsou k prostituci nuceni. Na to ale potřeba není, to už dnes umožňuje trestní zákoník z roku 2009. Dále existují mezinárodní úmluvy, které návrh vyjmenovává na stranách 39 a 40.

Ve srovnání s návrhem Zastupitelstva hlavního města Prahy zákona na regulaci prostituce z roku 2010 lze přece jen pozorovat určitý pokrok. Do paragrafu, který se týká prokázání bezúhonnosti, bylo tentokrát zařazeno jen devět úmyslných trestných činů, což je mnohem přijatelnější než u návrhu z roku 2010.

Pokrokem také je, že vydané oprávnění se vztahuje na celou Českou republikua nejen na správní obvod úřadu, který oprávnění udělil, jak tomu bylo v roce 2010. Velkým posunem je část zákona, která přináší ustanovení o smlouvě a konečně tak skýtá nějakou oporu v zákoně pro práva sexuálních pracujících. V návrhu z roku 2010 nic takového nebylo.

Rád bych se nyní věnoval některým problematickým paragrafům a přednesl k nim své připomínky a komentáře.

Příliš vágní vymezení pojmu prostituce

Zákon vymezuje pojem prostituce příliš vágně. Z paragrafu třiačtyřicet vyplývá, že odměna musí být v penězích. Některé naše klientky z východního Slovenska poskytovaly služby i za jídlo. V tom případě to není prostituce? Když klientku za poskytování služeb vezme řidič kamionu do Španělska k moři, není to prostituce?

„Na bezúplatné poskytování sexuálních služeb tento zákon nedopadá,“ píše se v návrhu. Jak neregistrovaným osobám budou chtít dokazovat, že to není tento případ?

Další problém spočívá ve formulaci: „Účelem zákona je totiž postihovat opakované úplatné poskytování sexuálních služeb, které má charakter podnikání.“ A dále: „...navrhovaná právní úprava nepostihuje jednorázové případy provozování či nabízení prostituce bez oprávnění k provozování prostituce.“

Domnívám se, že bude velmi těžké dokázat, že se jedná o opakovanou činnost a že to má charakter podnikání. Co znamená jednorázové? Jednou za život? Jednou za měsíc, když už nevystačím s penězi? Již teď, když platí městská vyhláška, policie šikanuje naše klientky, aniž by měla důkazy k tomu, zač je pokutuje.