Návrh zelených snížit náklady na roční předplatní jízdenku veřejné dopravy pro občany Brna na 2500 Kč vyvolal nečekaný ohlas. Úrovni rozpoutané diskuse je však zatím na škodu, že převládá teatrálnost nad věcností.

Navržené opatření má totiž své objektivní sociální, ekologické, ale i ekonomické důvody a sleduje naprosto legitimní cíle, které má samospráva města právo uplatňovat. Tvrzení o „diskriminaci mimo-Brňáků“ se opírají o dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v kauzách libereckého a královehradeckého dopravního podniku, která se však týkala něčeho jiného, a to nepřijatelné praxe dvojích cen.

Tato soudní rozhodnutí pochopitelně vytyčují nepřekročitelné mantinely našim úvahám, nikterak však neruší možnost samosprávy obce nabídnout svým vlastním občanům různé sociální a ekologické programy. To jistě pochopil každý, kdo si rozsudky prostudoval.

↗

Návrh, kterým zelení otevřeli diskusi o nutných změnách v podpoře veřejné dopravy v rámci Brna, vychází z jasných faktů: MHD v Brně má problém s konkurenceschopností vůči individuální dopravě autem a nemotivuje k masovějšímu zájmu o pořízení si (a využívání) předplatní jízdenky. Nejste-li držitelem „šalinkarty“ a rozhodujete se, zda třeba večer za zábavou vyrazit do města hromadnou dopravou (za pětadvacetikorunový jednorázový lístek), nebo autem, vyjde vám snadnou kalkulací, že i samotnému v autě se vám to cenově vyplatí do vzdálenosti zhruba 9 km, pojedete-li dva, pak vaše cesta k cíli může být i dvojnásobně dlouhá.

V obou případech to je rádius, který bohatě pokrývá dosažitelnost centra města z většiny území. Máte-li práci v rámci Brna do cca 7 km od bydliště, pak se vám ve dvou vyplatí jezdit autem každý den i vůči roční šalinkartě, která je při pravidelném cestování dokonce znatelně výhodnější než jednorázové jízdenky.