Ředitelství silnic a dálnic v letech 2010 až 2013 opakovaně porušilo zákon. Zjistili to kontroloři Nejvyššího kontrolního úřadu, kteří se zaměřili na opravy a zimní a letní údržbu silnic. V kontrolovaných letech do nich Státní fond dopravní infrastruktury a ministerstvo dopravy investovaly 31,5 miliardy korun.

Kontroloři prověřili stovku veřejných zakázek za 4,5 miliardy korun. U třiceti z nich za víc než miliardu korun zjistili porušení zákona o veřejných zakázkách. Šlo například o zadávání zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění, tedy bez otevřené soutěže, přestože nebyly splněny všechny podmínky, které využití takového řízení umožňují.

V jiných případech zase Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) rozdělovalo zakázky tak, aby mohlo v zadávacím řízení přímo oslovit konkrétní zájemce. ŘSD například v roce 2009 rozdělilo rekonstrukci mostu v Mohelnici na opravu jeho pravé části a opravu jeho levé části. Každou část pak zadalo ve zjednodušeném podlimitním řízení. A to přesto, že na opravu bylo vydáno jedno stavební povolení, prováděl ji jeden dodavatel a obě poloviny mostu byly zkolaudovány naráz.

ŘSD také u patnácti veřejných zakázek za téměř miliardu korun omezilo počty účastníků — tedy i soutěžní prostředí, které by mohlo přispět ke snížení cen staveb. Dělalo to prostřednictvím neodůvodněně přísných kvalifikačních podmínek.

Například u zakázky na opravu mostu u Lichnova požadovalo ŘSD po uchazečích, aby měli k dispozici obalovnu na asfaltové směsi s výkonem, který by objem potřebný pro splnění zakázky zajistil za tři hodiny. Takovou podmínku splňoval jen jeden uchazeč z devíti, kteří si vyzvedli zadávací dokumentaci.

Jindy zase ŘSD nevyužilo možnost zakázku rozdělit, přestože by to bylo z hlediska zvýšení konkurenčního prostředí vhodné. Například odstranění povodňových škod na silnicích I. třídy v Moravskoslezském kraji ŘSD zadalo jako jednu velkou zakázku za 420 milionů korun, přestože se fakticky skládala z deseti samostatných staveb.

O zakázku se tak mohly ucházet jen firmy s minimálním ročním obratem stavebních prací 1,3 miliardy korun a se zkušenostmi z minimálně tří staveb za víc než 421 milionů korun. Takové požadavky splňovaly jen firmy, které staví dálnice a silnice I. třídy. V zakázce šlo přitom o běžné opravy. Kontroloři analyzovali cenové nabídky uchazečů o tuto zakázku a spočítali, že kdyby ŘSD zakázku rozdělilo, mohlo ušetřit minimálně osmatřicet milionů korun.

NKÚ se také zaměřil na modernizaci dálnice D1, konkrétně úseku Mirošovice—Kývalka. Kontroloři zjistili, že v zadávacích dokumentacích byly vážné nedostatky od diskriminačních kvalifikačních kritérií až po nejasné podmínky a požadavky.

ŘSD například k modernizaci úseku Lhotka — Velká Bíteš poskytlo 468 dodatečných informací. Samotná rekonstrukce kontrolovaných úseků D1 se tak kvůli odstraňování těchto nedostatků zpozdila až o deset měsíců. Na zmíněných zadávacích řízeních přitom pracovala mimo jiné i advokátní kancelář, které ŘSD za její služby zaplatilo 22,6 milionu korun.

Kontroloři se zabývali také náklady na zimní a letní údržbu silnic. Zjistili, že i v této oblasti existuje prostor pro úspory. Narazili například na velký rozptyl cen jednotlivých prací, který nelze vysvětlit jen specifickými místními podmínkami.

Například frézování sněhu z vozovky ve Zlínském kraji stojí průměrně 2 237 korun za hodinu, zatímco v okrese Žďár nad Sázavou na Vysočině je to jen 712 korun na hodinu, tedy třikrát méně.