Pohřeb Wojciecha Jaruzelského se konal v pátek ve Varšavě. Památce prezidenta se přišlo poklonit několik tisíc lidí. Obřadu se účastnili všichni tři žijící prezidenti polské III. republiky. Několik stovek lidí přišlo protestovat. Byli slyšet před kostelem, kde se konal smuteční obřad. Ke hrobu, do kterého byl generálův popel odpoledne uložen, je policie nepustila.

Zmírnit protest chtěl jak vojenský biskup Józef Guzdek, tak současný prezident Bronisław Komorowski. První v kázání promluvil o pohřbu generála jako o zkoušce, před kterou stojí věřící. Oddělit spravedlnost a milosrdenství totiž, řekl Guzdek, znamená rozejít se s evangeliem.

„Majestát demokratického a nezávislého Polska,“ řekl zase úřadující prezident Komorowski, „má posilovat vzdávání pocty zemřelému prezidentovi, i když, a možná zrovna právě tehdy, když politicky tolik rozděluje.“

Deník Tribuna, což jsou noviny postkomunistické levice, v sobotu nevychází. Ve vydání datovaném pátek až neděle ale měl přes třetinu titulní strany generálovu smuteční fotografii a informaci o tom, že dnes, v pátek se koná pohřeb. V listě jsou pak Jaruzelskému věnovány čtyři strany — dvě zabírá polemika s autory polského Institutu národní paměti. Dvě jsou složeny z fotografií, dopisů a menších vzpomínek na generálovu osobnost.

Konzervativně katolická Rzeczpospolita neměla na titulní straně o pohřbu generála Jaruzelského ani větu. A pokud jsem se dobře díval, neměla tuto větu ani na stranách dvě, tři, čtyři až dvacet.

Jediný text, který jsem objevil, byl na straně jedenáct víkendové přílohy. Na deník Rzeczpospolita ke generálovi velmi vstřícný text staví na metafoře, podle které snáze projde velbloud uchem jehly, než generál…

Deník polského liberálního prostředí, varšavská Gazeta Wyborcza, se s generálem rozloučil grafikou přes dvě třetiny titulní strany. Její součástí byl text zástupce šéfredaktora Gazety Wyborczy Jarosława Kurského.

„Na [hřbitově na varšavských] Powązkách jsme byli svědky jednoho z nejhanebnějších divadel v dějinách třetí republiky, jejíž 25. výročí si právě připomínáme. (…) Dosud v polské tradici platila úcta ke smrti. A nyní? Kdo se chová jako barbar utržený ze řetězu? Bohužel, naši krajané. Lidé, kteří Boha mají v ústech, ale ne v srdci, milosrdenství si pletou se mstou a evangelium milosti nahradili katechismem nenávisti.“

Součástí čísla je i reportáž z pohřbu a prvně publikovaný čtyřstránkový rozhovor, který s Wojciechem Jaruzelským natočili šéfredaktor Gazety Wyborczy Adam Michnik a spisovatel, novinář a bývalý disident Paweł Smoleński. Ten rozhovor je velmi dobrou ukázkou tolerance mezi protivníky.

Dřívější disidenti se s dřívějším prezidentem baví o tom, jak vnímali před třiceti lety své kroky. Kdy v katolické víře vychovaný Jaruzelski víru ztratil. Nebo kdy oddaný zastánce Sovětského svazu začal cítit, že Sověti mohou být jeho nepřátelé coby nejvyššího představitele Polska.

Tři popisy Jaruzelského pohřbu, jak je dostaly tři části polské společnosti, se nepřekrývají. V jednom případě se žádný pohřeb neodehrál. V jednom odešel spolubojovník, v jednom protivník, kterého ovšem uznáváme.

Pomíjím další i čtené deníky a časopisy pravicových ultrakonzervativních a pokud možno vyhraněně protiruských prostředí, které lze v Polsku najít. Tam, kde Rzeczpospolita mlčí, by nabídly nějakou podobu nenávistného útoku nebo obvinění.

Podobné rozdíly mezi postkomunisty, liberály a konzervativní pravicí lze v Polsku najít často. Když letos 10. dubna Rzeczpospolita obsáhle připomínala čtvrté výročí pádu prezidentského speciálu ve Smolensku, měla Gazeta Wyborcza na titulní straně text o řádové sestře odsouzené za zneužívání dětí.

Vloni na Dušičky zase Gazeta Wyborcza na titulní straně otiskla fotografie významných zemřelých z předchozího roku. Přečíst jste si v ní mohli medailonek právě zemřelého expremiéra Tadeusze Mazowieckého. Rzeczpospolita otevírala téhož dne své vydání článkem Exorcisté mají u nás hodně práce.

Těžko se pak divit ostrosti společenského konfliktu v Polsku, resp. tomu, jak ostře je artikulovaný. Běžně přístupné vyprávění o denní politice, jak je dostávají ve svých denících tři hlavní politické skupiny, se totiž u významných událostí nemusí ani jen protnout.