Snad v souvislosti s připomenutím dvaceti let od vypuknutí genocidy ve Rwandě unikla nejen českým médiím jedna dobrá zpráva z afrického kontinentu; je jí hladký průběh prezidentských a parlamentních voleb v malém, portugalsky mluvícím státě Guinea-Bissau. Dobré zprávy právě z tohoto místa si přitom prostor rozhodně zaslouží.

Bývalá portugalská kolonie Guinea-Bissau měla od své samostatnosti vyhlášené roku 1974 historii plnou vojenských převratů a nestability. Zatím poslední proběhl v roce 2012 před druhým kolem prezidentských voleb, kdy armáda uvěznila favorizovaného kandidáta Carlose Gomese Júniora. Záminkou měl být připravovaný vpád vojsk z Angoly. Na dva roky se v zemi zastavily veškeré demokratické instituce, než se armáda po dlouhých průtazích konečně uvolila ke konání nových voleb. I ty dvakrát odložila s ohledem na údajné finanční a organizační důvody.

Jak bylo naznačeno, vojenský převrat není v zemi o rozloze Belgie nic nového; armáda působí jako samozvaný strážce pořádku, který svou prestiž odvozuje od úspěšné války za osvobození proti Portugalsku a také z údajné schopnosti chránit stát před silnějšími sousedy. Ve skutečnosti armáda dlouhodobě působí jako destabilizační prvek a jeden z převratů přivedl zemi do krvavé občanské války.

Nyní se zdá, že volby v Guinea-Bissau proběhnou bez vojenských zásahů. A zatím jsou plné úspěchů. Volby do parlamentu a první kolo prezidentských voleb se uskutečnily 13. dubna za mimořádného zájmu voličů. Více než 75procentní účast je v zemi historické číslo, do parlamentu podle všeho volilo ještě o několik procent lidí více. Kandidovalo celkem třináct jednotlivců a patnáct stran, na volby dohlíželo na pět set pozorovatelů z celého světa a co je nejdůležitější, celý proces se obešel bez incidentů. Strany a kandidáti se navzájem neobviňovali, nedošlo ani k oblíbenému sportu strašení Portugalskem nebo Angolou a k vytahování etnické karty.

Bývalý prezident Východního Timoru a zvláštní vyslanec Spojených národů José Ramos Horta komentoval překvapivý úspěch takto: „Volby ze 13. dubna mají potenciál zapsat se do historie země jako bod obratu od období chronické politické nestability, která trápila zemi od jejího vzniku, k období míru, stability a rozvoje.“

Sám José Ramos Horta, mimo jiné nositel Nobelovy ceny míru, symbolizuje jeden z klíčových faktorů prozatímního úspěchu a naděje, že se věci nevrátí do starých kolejí. Portugalsky mluvící státy se ve volbách v Guinea-Bissau angažovaly dosud nevídaným způsobem a vyslaly do této jinak opomíjené země elitní státníky. Kromě východotimorského exprezidenta byl přítomen například Joaquim Chissano v čele mise Africké unie. Chissano dovedl Mosambik od diktatury k poměrně dobře fungující demokracii, zasadil se o konec strašlivé občanské války v zemi a v neposlední řadě dokázal včas odstoupit, takže se na rozdíl od angolského protějšku nestal věčně vládnoucím autokratem. Přestože mu to ústava umožňovala, nekandidoval potřetí na svoji pozici a místo toho se vrhl na kariéru diplomata a bojovníka za lidská práva. Je třeba autorem v afrických poměrech zcela výjimečného dopisu africkým státníkům, ve kterém je vyzývá k zastavení diskriminace sexuálních menšin.