Nikoho, kdo sleduje dění v Angole, nemohla překvapit nová zpráva Human Rights Watch (HRW) o stavu lidských práv. Největší portugalsky mluvící země v Africe totiž nadále patří mezi nejrepresivnější v regionu. A vzkaz vlády vlastním občanům je jednoduchý: Mlčte. Nebo se dostanete do problémů.

V Angole vládne už více než tři desetiletí ten samý prezident. José Eduardo dos Santos je momentálně druhý nejdéle sloužící africký diktátor, bývalý marxistický revolucionář a nyní přesvědčený kapitalista. Ale rozhodně ne demokrat. Pod jeho vedením prošla země krvavou občanskou válkou, při které zemřelo na jeden a půl milionu lidí, a také rapidním ekonomickým růstem. Angola dnes patří mezi hlavní centra těžby diamantů a má takové zásoby ropy a zemního plynu, že se v příštích letech zřejmě stane největším producentem těchto surovin v Africe.

Nic z toho nevedlo k zásadním změnám. Volby, ve kterých byl dos Santos naposledy zvolen, se těžko dají označit za svobodné, problematické byly i změny ústavy, podle kterých se prezidentem automaticky stává držitel většiny v parlamentu. Opoziční strany nemají přístup do médií. Ostatně samotná média jsou pod brutálním tlakem; každý rok je několik novinářů umístěno do vazby, kde někdy čekají na obvinění nebo propuštění až několik let bez soudu. Vláda také přijala zákon o pomluvě jako bič na neposlušné novináře. Hrozba represí, autocenzura i přísný dohled státního aparátu nad tím, co média publikují, vede k dominanci prezidenta a jeho strany. Vzhledem k tomu, že přístup k internetu mají asi tři procenta Angolanů, většina obyvatel se nemůže spolehnout na portugalsky psaná média z jiných zemí nebo na nezávislé novináře a bloggery.

Angola porušuje lidská práva i řadě dalších oblastí. HRW uvádí příklady stovek ilegálních imigrantů, nejčastěji z válkou zmítané Demokratické republiky Kongo, kteří jsou při deportaci vystaveni mučení či sexuálnímu násilí; mučení a bití je ostatně běžnou součástí vězeňských praktik. Na problémy s terorem vůči imigrantům upozorňuje zemi každoročně nejen HRW, ale řada mezinárodních organizací. V loňském roce o tomto tématu během své návštěvy například otevřeně hovořila komisařka OSN pro lidská práva Navi Pillayová.