V jakési mezifázi se teď dle pozorovatelů nachází bosenské protestní hnutí, jež si získalo pozornost po 5. únoru divokými demonstracemi. Po radikalizaci protestů a násilných zákrocích policie rezignovali krom jiných i čtyři premiéři kantonálních vlád. V řadě měst se vychází do ulic dodnes. Bosňané rozhořčení sociálním úpadkem, vytunelováním privatizovaných podniků a všudypřítomnou korupcí se ale především začali scházet na tzv. lidových plénech, v rámci nichž formulují svoje požadavky.

Do konce minulého týdne se ustavilo plénum v každém z deseti hlavních měst kantonů Federace Bosny a Hercegoviny. Soupisy požadavků byly předány regionálním parlamentům, které je nyní projednávají.

„Požadavky se kanton od kanotonu liší (...) Společné téměř všem je ale volání po vládě nestranických odborníků, přezkoumání a přehodnocení sporných privatizačních projektů, vyšetření role policie v násilných střetech z počátku protestů, zrušení finančních výhod politiků a úředníků a přizpůsobení jejich platů aktuálnímu stavu hospodářství v zemi, resp. daném regionu,“ píší zpravodajové serveru Balkan Insight.

Mohou uspět?

Znlaci se v hodnocení dalších prespektiv bosenského protestního hnutí rozcházejí. Někteří spatřují v plénech a v pohybu ve společnosti šanci na důslednou reformu politického, hospodářského i sociálního systému v zemi. Jiní varují před předčasným optimismem — rozhořčeným se sice podařilo otřást politikou a přimět své zástupce zabývat se jejich argumenty; konečný dopad protestů a působení plén však zůstává nejasný.

Autoři Balkan Insight a zpravodajských serverů patří mezi skeptičtější: řada politiků na kantonální i federální úrovni je prý ochotna hlasovat pro omezení vlastních výhod i ustavení nestranických vlád, jak se už stalo například v Sarajevu nebo v Tuzle. K požadavkům zásadních změn jako volební reforma či předání vytunelovaných firem do správy zaměstnancům se ale hlásí jen odtažitě.

Dále se připomíná, že navzdory původní zvláštnosti protestů — faktu, že se jich účastnili společně příslušníci všech tří státotvorných národů BaH, tedy Bosňáci, Srbové i Chorvaté — působí dnešní pléna mnohem aktivněji v bosňácko-chorvatské entitě státu, tedy ve Federaci BaH. Aktivizace rozhořčených v druhé entitě — Republice srbské — je daleko vlažnější. (Bosensko)srbský premiér Milodar Dodik vykládá protesty dokonce jako důkaz, že společný stát je třeba „už konečně a natrvalo“ rozdělit.

I v některých ne-srbských médiích se navíc začínají v posledních dnech množit obvinění, že rozhořčení hájí zájmy té nebo oné strany, nebo že formují polovojenské jednotky. Ty mají údajně vyrazit do oblastí, kde se prozatím neprotestovalo nebo tam protesty utichly, a situaci znovu vyhrotit.

V Bosně a Hercegovině již několikrát vystoupily strany či iniciativy, které prosazovaly zásadní změny v politice i v hospodářství. Ve volbách nebo praktické politice ale vždy propadly. Rozhodující, nebo alespoň blokační sílu si v zemi udržují stále nacionalistické subjekty, jež konzervují status quo a svádí problémy na reprezentaci ostatních národností či na dohledové orgány EU.