Uvolní prezident cestu?

Karel Muška

Prezident Zeman kráčí v šlépějích svého předchůdce Václava Klause. Jako kočka s myší si v roli hlavy státu pohrává se svým pokračovatelem v čele strany, jíž předsedal. Hra je to promyšlená a myš (Sobotka) dosud tahala za kratší konec provazu.

Hotovo. Předsedové tří stran vznikající vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL stvrdily v pondělí svými podpisy koaliční smlouvu. Seznamy ministrů byly též odtajněny, a tak by prezidentu republiky nemělo už nic bránit ve jmenování Sobotky ministerským předsedou. Myslí si to kdekdo, jenom ne Miloš Zeman.

Z výšin své důležitosti na Hradě třímá prezident v ruce hůl, již po úraze používá, a šťourá se s ní tu v odbornosti potenciálních ministrů (Martin Stropnický a resort obrany), ondy zas ve jménech „zrádců“ své prohrané prezidentské volby v roce 2003 — Lubomír Zaorálek, samotný Sobotka, a neopomene šťouchnout ani do Jiřího Dienstbiera, jemuž nedokáže odpustit jeho invektiva z loňské prezidentské kampaně.

Prezident Zeman zapomíná na podstatnou věc. Není absolutním monarchou, jenž jmenuje jen toho, kdo se mu zlíbí, ani vojevůdcem s bílou maršálskou holí v ruce. Má své mantinely, za něž by neměl jít, byť je Ústava České republiky explicitně nedefinuje.

Uznávaný teoretik práva a filozof Jiří Přibáň z Cardiff Law School míní, že „prezident rozhodně nemůže být činitelem, který by posuzoval odbornost“. To je podle něj v rukou předsedy vlády a Zemanův názor, že prezident republiky si může vybírat ministry, které jmenuje a které nejmenuje, je podle Přibáně zcela ojedinělý.

Miloše Zemana jsem dříve bral na milost coby neohroženého předsedu sociální demokracie, jeho usazení na Hrad vnímám jako nepříliš šťastné. Zeman mohl prokázat velkorysost (důležitý to prvek státníka) a smýt ze sebe veškerou touhu pomstít se na zrádcích v řadách sociální demokracie. Nesmyl. Namísto toho list po listu prohlíží svůj seznam, která persona non grata dostane „kartáč“.

Tajná lánská povolební schůzka s prezidentem milenými Michalem Haškem, Zdeňkem Škromachem či Jeronýmem Tejcem byla pak poslední kapkou, kterou — jak jsem mezi lidmi zaznamenal — pohár trpělivosti se Zemanem přetekl.

Sám jsem nečekal, že Bohuslav Sobotka - do té doby nevýrazný šéf sociální demokracie — se chopí kopí, sklopí hledí a vydá se vstříc vnějším a vnitřním nepřátelům s Haškem v čele. Tak jako dříve vojenská služba učinila z hocha muže, stal se Sobotka během pár týdnů mužem prošlým ohněm a vodou iniciačních obřadů.

Slušelo by se tudíž, aby prezident republiky v pátek, na nějž si předsedu ČSSD — trpícího nyní virózou — povolal, Sobotku jmenoval premiérem. A to bez zbytečných okolků. Trojkoalicí uhnětený kabinet není bůhvíjak oslnivý. Nicméně po Nečasově vládě už snad hůř být nemůže a ta Rusnokova je jen spolkem přátel Miloše Zemana.

Kdyby tento krok prezident učinil a prohlásil, že onu bitvu prohrál, pak bych mu vlažně zatleskal. Ruce ku potlesku zatím nechystám.

    #BečvaNevyšumí

    Téma otravy řeky Bečvy, jedné z největších ekologických katastrof v českých dějinách, při níž zahynulo na osmdesát tisíc ryb, je jednou z nejdůležitějších investigací Deníku Referendum. Reportéři Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá případ sledují od počátku a přinesli v něm řadu nových zjištění. Nyní pokrývají soudní proces se svévolně obviněnou firmou Energoaqua a zpracovávají poznatky, které během něj vycházejí najevo. Podpořte naši další práci!

    Diskuse