Jedním z průvodních jevů čekání na vládu, která bude podléhat pravidlům a zvyklostem parlamentní demokracie, je rostoucí apatie vůči politice. Bohužel. Řadu měsíců mnozí upozorňujeme na to, že se u nás zvětšuje politické odcizení. Výzkumy ukazují, že vlažnější je i postoj k demokracii jako takové.

Byla tu přitom ideální příležitost, po veřejností negativně vnímané vládě uspořádat rychle volby a sestavit vládu, získat pro ni důvěru. Nestalo se tak. V posledních dnech to právem schytává prezident. V zahraničí se o něm píše jako o Kazimírovi, Petr Kamberský upozornil, že se Miloš Zeman „chová darebně“. O internetových diskusích ani nemluvě. Komentátoři, analytici, ekonomové a právníci jej vyzývají, aby se jmenováním premiéra a vlády neotálel.

Po svém pak reagují média. Martin Veselovský se v Událostech komentářích čtyřicet minut ptá místopředsedů koaličních stran, co budou dělat, když… co nastane, když…, představte si, že prezident…jak budete reagovat? Před chvílí jste ale řekl, že… jak chápete výrok prezidentova kancléře… Ráno na Čtyřiadvacítce jiný moderátor totéž.

Slovíčkaření, interpretace pojmů, právní výklady. Je smyslem debatních pořadů a rozhovorů analýza událostí, nebo analýza výroků? V žádném případě ale nejde pouze o Českou televizi.

Prezident si měl uvědomit, v jaké pozici se česká společnost nachází, jaký je její vztah k politice. Loňský průzkum ukázal, že povolání politik je na samém chvostu z hlediska prestiže. Občané jej vnímají mnohem negativněji než například povolání uklízečky.

Dnešní situace bohužel krizi vnímání politiky prohlubuje. Média se ocitají v nezáviděníhodné situaci, ale je třeba konstatovat, že byla do této situace dohnána prezidentovým chytračením. Tečka. Nicméně si musejí uvědomit, že jejich rolí je informovat, analyzovat a dávat události do souvislostí, nikoliv odtažitě spekulovat. Chtě nechtě tak mají média na nynější pokračující deziluzi z politiky svůj vliv.