Nahradit odstupujícího Pavla Varvařovského na postu veřejného ochránce práv jistě nebude jednoduché. Varvařovský po sobě zanechal nejen plně funkční úřad, ale odkaz naděje pro tisíce lidí.

V čase, kdy Česká republika nemá vládního zmocněnce pro lidská práva a debaty o možném opětovném zřízení ministerstva pro lidská práva a menšiny zatím nevedou k zdárnému výsledku, bude potřeba najít osobu, která bude důstojně, ale i nekompromisně udržovat plamen pomyslné pochodně lidských práv i v době, kdy se jí mnozí snaží udupat. Ochod Varvařovského dokazuje, že i člověk, jenž má všechny potřebné kvality, nemusí vždy tyto politické tlaky ustát.

Osobně jsem měla možnost setkat se s JUDr. Varvařovským, když navštívil naši kancelář, aby se dozvěděl něco o práci naší organizace. Příjemně mě překvapila neformálnost jednání a lidské porozumění, které bylo patrné, když jsme probírali naše případy. Tato lidskost se projevila i v jeho profesní působení, zejména tehdy, kdy byl ochoten se zastat lidí na okraji společnosti, nebo lidí, kteří už ztráceli naději.

Naši klienti se na nás často obracejí až v době, kdy vyčerpali všechny jiné možnosti. Jejich hlas však často není slyšet, nebo ho jiní slyšen nechtějí. Naší klienti, trpící duševní poruchou, jsou často orgány považováni za nevěrohodné, nebezpečné, nebo za přítěž společnosti.

Osobně mě nejednou zarazí, jak se předsudky a nepochopení projevují například i v rozhodování soudů, včetně nejvyšších instancí. Přitom občas selský rozum a trocha lidskosti stačí k tomu, aby se předešlo lidskému neštěstí. Dva z našich případů mohly skončit právě tak nešťastně, nebýt zásahu veřejného ochránce práv.

V obou případech se klienti dostali do začarovaného kruhu ústavní péče a totální kontroly, v obou případech byli vězněni, mořeni hladem, či násilně dopování léky, byla narušená jejich důstojnost a to zcela s posvěcením soudů. Oba případy dokládají, že existence úřadu, pod dobrým vedením, veřejného ochránce práv má v naší zemi smysl.

Pan Červenka byl na návrh města zbaven způsobilosti k právním úkonům. Pod lstí ho jeho opatrovnice, úřednice z města, převezla z jeho bytu do ústavu, kde podepsala narychlo smlouvu, kterou budoucí klient ani neměl možnost shlédnout. V domově se zvláštním režimem, kam se pan Červenka dostal a který byl primárně určen klientům s těžkými formami demence, či Alzheimerovou poruchou, byl padesátiletý Červenka jedním z nejmladších klientů.

Pan Červenka žil několik měsíců v nehygienických podmínkách, dostával jenom malé porce kašovité stravy a vůbec nemohl vycházet ven. Soudy, na které se sám obrátil, jeho námitky nebraly v potaz s tím, že není plně svéprávný. První se ho zastal až ombudsman.

Rázně kritizoval postup soudů, které ignorovaly Červenkova podání i postup ústavu, který ho zbavil osobní svobody. Řekl, že je nepřípustné, aby opatrovník uvěznil člověka do ústavu proti jeho vůli a bez soudního přezkumu. Dnes je i díky posudku ochránce pan Červenka zpátky ve svém bytě, po dlouhých bojích se mu také podařilo změnit opatrovnici. Navíc, díky jeho případu bude změněna i právní úprava tak, aby se podobné případy neopakovaly.

Paní Šamajová, dcera disidenta a aktivní důchodkyně byla odsouzena za trestní čin pomluvy, protože na svůj blog napsala údajně nepravdivou informaci o jistém advokátovi. Pokud by byla paní Šamajová souzena v rámci běžného soudního řízení, vyvázla by pravděpodobně s podmínkou, nebo ještě méně.

Jakmile jí však ve znaleckém posudku psychiatr diagnostikoval duševní poruchu, nejenže soud nebral její další důkazy v potaz, ale také jí zcela nepřiměřeně uložil ochranné léčení v ústavní formě, opatření užívané u nebezpečných pachatelů. Jednoho dne k ní domů vtrhla policie a násilím ji odvlekla do léčebny.

V léčebně ji přikurtovali a násilím jí injekčně aplikovali velikou dávku neuroleptik, což se opakovalo několik měsíců. Kvůli této „léčbě“ paní Šamajová rapidně zhubla, měla poruchy motoriky a další přidružené zdravotní problémy. Když jsem ji navštívila, tak bývalá novinářka měla potíže se sama i podepsat.

Po návštěvě zaměstnanců kanceláře ombudsmana a následném stanovisku Varvařovského, který tvrdě kritizoval postup léčebny, léčebna přiznala svojí chybu a paní Šamajové se omluvila. Dnes je paní Šamajová venku, vrátila se ke svému aktivnímu životu, ale vzpomínky na dobu strávenou v léčebně ji pořád občan nenechají spát.

Oba případy ještě budou mít dohru na Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Právě Varvařovského stanoviska našim klientům dali naději a sílu do dalšího boje v době, kdy už nečekali, že se jich někdo zastane. Nezbývá jen doufat, že nový ombudsman se své role zhostí nejen s patřičnou odborností, ale také s lidskostí, tolik nezbytnou při posuzování zásahů do lidských práv.