Sarkastický humor, moudrost a současně hluboká lidskost vyznačovaly člověka, právníka, který prošel se ctí více než padesáti lety profesního života. Přes třicet let advokátské praxe ho předurčilo k práci veřejného ochránce práv, k funkci, s níž bude jeho jméno už navždy spojeno. Přestože vykonával i jiné významné funkce — byl i předsedou Nejvyššího soudu a ministrem spravedlnosti — v paměti společnosti zůstane nepochybně zapsán především jako první český ombudsman, jako ten, kdo vtiskl instituci s exotickým jménem vážnost a úctu.

Desetitisíce stížností prošly jeho rukama. Byl schopen se s neuvěřitelnou bystrostí zorientovat i v komplikovaně zamotané věci a ze spisu vyhmátnout během chvíle to důležité. Vzpomínám, jak plísnil kolegy, že si nezjistili to nebo ono o člověku, který se na kancelář obrátil. Každý příběh pro něj byl zajímavý. Nebylo výjimkou, že se vrátil do úřadu v devět večer ze služební cesty a do půlnoci ještě četl spisy a odpovídal pisatelům. Často si zavolal právníka, který věc zpracovával, a začal mu klást různé záludné otázky. Byl vynikající ďáblův advokát. I když to tak někdy na první pohled nevypadalo, vážil si lidí, kteří mu dokázali oponovat.