Pochopí Kalousek, že je třeba vyvážit Jocha?
Hana HolcnerováPokud Miroslav Kalousek vnímá nebezpečný posun premiéra Nečase směrem k postojům Občanského institutu, mohl by se jej pokusit svým postojem k volbě veřejného ochránce práv vyrovnat.
Dilema Miroslava Kalouska je veliké. Nestává se, že by ustupoval od svých výroků. Před první volbou nástupce zesnulého Otakara Motejla ve funkci ombudsmana dal na vědomí v deníku Právo toto: „Zaslechl jsem udivení nad tím, že pravicová konzervativní strana na místo ombudsmana podporuje dámu, jejíž názory jsou zjevně levicové. My ji podporujeme po zralém uvážení právě proto, že volíme ombudsmana, nikoli ministra práce a sociálních věcí, financí či guvernéra České národní banky. Záleží na tom, jestli je opravdu nezávislý a je připraven za cenu vlastních obětí a rizik se zastávat občanských práv... Tato dvě kritéria Anna Šabatová stoprocentně splňuje, a že přitom miluje trockistu, není kriterium a to jí rád odpustím za to, že je nezávislá a statečná žena,“ uvedl Kalousek v narážce na manžela Anny Šabatové, publicistu a komentátora deníku Právo Petra Uhla. Uhl sám ovšem není žádným trockistou, za své postoje byl mnoho let komunisty vězněn. V tomto směru nelze s Kalouskovým tvrzení souhlasit, to ovšem není pro tuto úvahu to nejpodstatnější.
Kalousek ještě dodal, že mu nevadí ani to, že Šabatová několikrát kritizovala program TOP 09 a nabádala, aby lidé TOP 09 nevolili.
Kalousek není fanatik a jistě vnímá nebezpečný posun premiéra Nečase směrem k postojům Občanského institutu. Má výtečný politický instinkt a schopnosti. Při volbě ombudsmana by mohl vycítit potřebu vyvážit Nečasova Jocha svojí Šabatovou. Jako jeden z mála členů vlády nepochybně cítí rizika, kterými pověst vlády ohrožují někteří ministři a nově už i Nečasovi poradci.
již jsem to sem jednou v diskusi psal. Nicméně to zopakuji.
V období po předčasných volbách roku 1998 prosazoval Josef Lux v povolebních vyjednáváních variantu koalice ČSSD, KDU-ČSL a US a snažil se oba zbývající subjekty přesvědčit o jejích výhodách. Explicitně byla vylučována varianta menšinové vlády ČSSD a KDU-ČSL, jež by se musela opírat o tichou podporu KSČM. Po odmítnutí US podílet se na vládě s ČSSD a KDU-ČSL a následném podepsání opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS v červenci 1998 bylo naplňování lidovecké politické strategie znemožněno a tudíž se vedení strany rozhodlo setrvat v opozici.
Jinak řečeno, v roce 1998 odmitla jít do koalice s ČSSD Unie svobody, avšak čtyři roky na to - již dlouho po smrti Josefa Luxe - vznikla koalice sociálních demokratů, lidovců a unionistů pod vedením Vladimíra Špidly. Vznikla tak vláda na půdorysu, který Josef Lux preferoval již v roce 1998.
V tomto slova smyslu je možné hovořit o Špidlovi jako pokračovateli Luxe. Oba - jeden v roce 1998 neúspěšně, druhý v roce 2002 úspěšně - prosazovali obdobnou variantu vládního uspořádání.
Všechno bylo ve skutečnosti při nejmenším trochu, ne-li úplně jinak. Celé tehdejší vyjednávání kolem sestavení vlády bylo pouhé divadélko pro prostý lid. Zeman i Lux věděli s naprostou jistotou, že Ruml s nimi do vlády nepůjde. Říkal, že pro osobní animozitu vůči Zemanovi, jenže ani to nebyla celá pravda. Prokázalo se to tehdy, když Zeman nabídl premiérskou funkci Luxovi. Rumla to nepřesvědčilo, takže šlo o vážnější, než osobní důvody. Čehož si byl Zeman od počátku dobře vědom, stejně jako toho, že by to ani Lux nevzal. Jenom proto mu Zeman tak velkorysou nabídku vůbec učinil. Oba se totiž až příliš dobře znali. Jednak šlo o silné osobnosti, které by se jedna druhé nepodřídily. A k tomu šlo i o program. V některých bodech, při autoritářství obou předsedů, by se kompromisy do vládního programu nedohodly.
A Špidla? Ten přece při existenci Bohumínského usnesení a při svém antikomunistickém přesvědčení, žádnou jinou variantu, pokud chtěl vládnout, vůbec neměl. A také na to dojel. Klišé o Luxovi jako člověku, který byl schopen vládnout se socialisty se udržuje jenom proto, že k němu nikdy nedošlo. Mnohá jeho vystoupení dokazovala spíše opak.