Nepřijímejte Koncepci sociálního bydlení, vyzývá veřejnost vládu

Vratislav Dostál

Několik desítek lidí vyzvalo vládu Jiřího Rusnoka, aby nepřijímala Koncepci sociálního bydlení a návrh novely Zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle autorů výzvy v opačném případě dojde k dalšímu rozmáhání byznysu s chudobou.

Štěpán Ripka, Ilona Švihlíková, Linda Sokačová, Tereza Stöckelová či iniciativa ProAlt, Člověk v tísni, Dům Světluška a několik dalších desítek jednotlivců či organizací vyzvalo v pondělí vládu v demisi, aby nepřijímala Koncepcí sociálního bydlení a návrh novely Zákona o pomoci v hmotné nouzi. Rusnokova vláda se bude materiály zabývat v nejbližších dnech.

Podle signatářů výzvy má Koncepce sociálního bydlení několik základních nedostatků. Upozorňují, že její přijetí povede především k dalšímu rozmáhání byznysu s chudobou. Navíc se bude konzervovat současný stav ubytoven a prohlubovat segregace stavbou nových.

„Stát bude dávat další a další prostředky do systému, který způsobuje velké množství sociálních konfliktů místo toho, aby situaci řešil. Je také ohroženo čerpání evropských prostředků na sociální bydlení, protože dle vyjádření Evropské komise EU nebude financovat žádné ubytovny ani jiná jim podobná zařízení nesplňující kritéria bydlení,“ píše se v dokumentu.

Související novela Zákona o pomoci v hmotné nouzi, která je nyní taktéž v připomínkovém řízení, má omezit výplatu dávek lidem žijícím v ubytovacích zařízeních nevyhovující kvality. Signatáři dopisu ale upozorňují, že novela pro ně nenabízí žádnou alternativu, kam jít.

„Žádáme vládu ČR a premiéra Jiřího Rusnoka, aby nepřijímali Koncepci sociálního bydlení ani novelu Zákona o hmotné nouzi. Je ve veřejném zájmu, aby tyto materiály byly dostatečně projednány a připravena taková řešení, která nepovedou k dalšímu rozrušování sociální koheze a plýtvání veřejných prostředků, ale k řešení problematiky vyloučení z bydlení,“ zdůraznili autoři a autorky výzvy.

Zároveň žádají, aby byly utvořeny pracovní skupiny sestávající z lidí vyloučených z bydlení, odborníků, organizací, které již dnes sociální bydlení poskytují, měst a obcí a dalších zainteresovaných subjektů. „Žádáme také, aby byl poskytnut dostatečně široký rámec pro diskusi nad tak zásadními otázkami, jako je osud statisíců lidí na ubytovnách, v pobytových sociálních zařízeních, v přeplněných domácnostech, v drahé institucionální péči, na ulici i dalších lidí bez domova,“ doplnili autoři dokumentu.

Na Koncepci sociálního bydlení se jim nelíbí především to, že nedefinuje cílovou skupinu sociálního bydlení, přitom koncepce bydlení ČR do roku 2020 jasně zadala, že cílová skupina má být určena na základě vymezení bytové nouze. To ale v dokumentu chybí.

Nad rámec nefungující bytové politiky státu, v jejímž důsledku dnes žije asi 100 000 lidí na ubytovnách, navíc Koncepce navrhuje především posílení sociální práce a stavbu dalších ubytoven. „Sociální pracovníci však sami pro své klienty sociální byty nepostaví a podpora výstavby dalších ubytoven může vést pouze ke zvyšování sociálního konfliktu a růstu počtu lidí bez domova,“ upozorňují s tím, že v České republice je několik set tisíc volných bytů.

Vláda by podle autorů dokumentu měla proto především uvažovat, jak motivovat jejich majitele k pronájmu a jaké služby do nich dodat, aby bylo bydlení udržitelné a nájemníci, jejich sousedé, i majitelé, byli s řešením spokojeni. To je úkol národní politiky, tedy vlády. Místo toho je od odpovědných politiků slyšet, že lidé jsou na ubytovnách spokojeni a nelze je nutit bydlet v bytech.

Autoři dopisu také připomínají, že dokument vznikal na základě nekvalitních podkladů. Když ministerstvo pro místní rozvoj chtělo zjistit, zda jsou ubytovny vhodné pro dlouhodobé bydlení rodin s dětmi či seniorů, objednalo si z veřejných prostředků výzkum, jehož proces zjišťování i zpracování dat, a tím i výsledek, byly neodborné a metodologicky nerelevantní tématu.

Tazatelé se totiž vydávali za majiteli ubytoven, kteří se často rekrutují z řad obchodníků s chudobou, a ptali se jich, zda se lidé u nich mají dobře, zda jsou respektována jejich práva a nejsou zneužíváni. Dozvěděli se vesměs, že všechno je v pořádku. Na podmínky na ubytovnách se podle signatářů výzvy neptali žádných lidí, kteří jsou zde nuceni žít, ani pracovníků, kteří jim poskytují podporu.

„Nelze se proto divit," píše se v dopise, „že náměstek ministra pro místní rozvoj Miroslav Kalous (ODS) je  přesvědčen, že lidé na ubytovnách bydlet chtějí a stát jim v tom má pomoci. To svědčí o zásadním nepochopení a podcenění situace lidí vyloučených z bydlení a také celostátního problému, kterému v obchodování s chudobou čelíme".

Ministerstva zkrátka podle autorů výzvy podceňují, dokonce ignorují fakta a odborné poznatky, které mluví v neprospěch ubytoven, včetně analytických, odborných výstupů z akademické sféry či neziskových organizací, jež pracují s lidmi bez domova nebo provozují sociální bydlení, Agentury pro sociální začleňování či zahraničních zkušeností.

„Koncepce sociálního bydlení byla připravována za zavřenými dveřmi i přes to, že řada organizací a odborníků, sdružených k problematice a řešení sociálního bydlení v České republice v Platformě pro sociální bydlení, nabízela opakovaně resortům data, své výsledky, zkušenosti a pomoc,“ píše se v dokumentu s tím, že výsledkem je materiál, který je ve vztahu k řešení vrůstajícího problému ztráty bydlení kontraproduktivní.