Kdy naposledy bylo umění tak extenzivně a intenzivně probíráno na Deníku Referendum? Víkend po facce visely na hlavní straně čtyři odkazy současně. Texty o umění se jinak obměňují zhruba jednou měsíčně. Dokonce i Nečasova vláda se věnovala umění intenzivněji než DR. Na druhou stranu, nemůžeme specializovanému periodiku vyčítat, že nemá universální pokrytí.

Jako stoupenec „uměleckého náboženství“ tvrdím, že je vhodné interpretovat facku především jako umělecké dílo, a to i přesto, že byla nástrojem útoku na umění v osobě pana Typlta; zacházela s uměním jako součástí politiky, neboť vnitřní záležitosti umění soudila prizmatem politického boje, a k tomu navíc silně rezonovala v politických diskuzích.

Je jasné, že se facka dá interpretovat všelijak, ovšem ne všechny interpretace jsou si rovny. Myslet facku jako esenciálně politický čin je myslet ji jako násilný čin překračující hranice politického boje směrem k fyzickému boji, návratu před společenskou smlouvu. Myslet ji však jako esenciálně umělecký čin nevede k překročení hranic umění do jakéhosi barbarství, ani k přestupu facky do politiky jako násilného prvku, ale k rozšíření hranic umění, obohacení jeho obsahu.

Zde nejde jen o reinterpretaci stejného, rozšíření umění je druhem derealizace, vyjmutím jeho předmětu z našeho „světa“, nebo jeho konstrukcí mimo „svět“ tak, jako že box není šířením násilí, ale jeho podrobením, uzavřením a derealizací. Ačkoliv fyzikální podstata úderu je neměnná, mění se jeho společenská podstata. Úder v ringu je něco jiného než úder na ulici.

Již první interpretace, odborníka na umění, pana Typlta, facku briskně odhalila jako happening. Nebohý pan Typlt se dokonce odhodlal pokračovat v happeningu nastavením druhé tváře pro další facku. Happeningovou povahu facky potvrdil neznámý divák, jenž přestal být pasivním, vystoupil na jeviště a druhou fackou participativně dotvořil Typltovo zpodobení Krista.