O těch normálních slušných občanech
Miroslav HudecÚčast „normálních slušných občanů“ na protiromských demonstracích a pochodech se často vysvětluje jejich zoufalstvím, zdá se ale, že tomuto způsobu zoufalství podléhají jen za určitých podmínek a jen v některých situacích.
Už hodně dlouho mi vrtá hlavou problém těch „normálních slušných občanů.“ Naposledy mi připomněly mediální komentáře k razantnímu zahájení volební kampaně neonacistů předposlední srpnovou sobotu, že by bylo dobré se nad ním zamyslet. Jasně, dovedu pochopit námitku, že v kupě na hlavu se nám řítících problémů je tenhle ten poslední, který by némlich teď bylo potřeba řešit. Ale vydržme.
Oni ti dobří občané sami o sobě by jistě problémem být nemuseli. Jinak ovšem už to může být s tím zoufalstvím, jedině jehož následkem se prý přidávají k extrémistům, táhnoucím na chudinské (nikoliv jen romské!) ghetto, když se nemohou domoci spravedlnosti prostředky běžnými v normální civilizované zemi na začátku 21. století. Tak se to aspoň tvrdí, opakovaně, monotónně, stále dokola.
Tvrzení, které se pořád dokola opakuje, bývá časem nejednou pokládáno za zjevenou pravdu, o níž se nepochybuje, a jíž ani není třeba dokazovat. Zkusme o ní přesto drze zapochybovat.
Jsem dalek toho, abych zpochybňoval celý komplex běžně uváděných socioekonomických, sociálně psychologických a politických příčin tohoto chování „normálních slušných občanů“. Jistěže na ně má vliv hospodářské krize, pokles životní úrovně, nespokojenost se způsobem správy věcí veřejných, celkový pocit (i životní) frustrace.