Pánové ze sociální demokracie, kteří se  sešli s prezidentem po volbách na tajné schůzce, vyloučili svého předsedu nejen z té schůzky, ale bez jeho vědomí a účasti i z týmu, který by měl vyjednat vládu.

Teď tohle jednání prezentují, zejména ústy chytrého právníka Jeronýma Tejce, jako projev vlastního názoru. Když se to provalilo, padlo několikrát i slovo o tom, že by měli naopak oni být vyloučeni, někteří říkají, že i ze sociální demokracie. Strašidlo vylučování obchází a vyvolává dávné křivdy.

Nejprve dávná příhoda. V sedmdesátých letech 20. století probíhalo velké vylučování z KSČ. Každý její dosavadní člen musel se dostavit k takzvané prověrkové komisi a složit svůj počet z vlastních postojů vůči Pražskému jaru a reformě politického režimu v Československu, zvané kontrarevoluce.

Rozhodující otázka se týkala názoru na internacionální pomoc vojsk Varšavské smlouvy, respektive souhlasu s jejich vstupem. Podle toho, zda vyslovili souhlas nebo nesouhlas, jednotliví prověřovaní buď zůstali, v případě jejich většího angažmá v inkriminovanou dobu s napomenutím a jakousi podmínkou, nebo byli vyloučeni z KSČ, tehdy podle ústavy vedoucí síly ve společnosti.

Největším překvapením bylo, kolik lidí se vstupem vojsk souhlasilo a tedy zůstalo. Ti vyloučení pak šli uklízet, mýt okna, topit a vrtat vodní vrty. Technická inteligence to měla trochu mírnější, ale i oni byli vyřazeni z jakýchkoli rozhodovacích procesů, lékaři byli zbaveni primariátů a tak podobně. Byla to velice hnusná doba, mohu potvrdit.