Ve stínu voleb do Poslanecké sněmovny proběhla volba rektora naší nejstarší univerzity. Univerzita Karlova má zvučné jméno, letitou tradici a pyšní se svým demokratickým prostředím a propojením výuky s excelentním výzkumem.

Během funkčního období profesora Václava Hampla došlo k významnému zlepšení ve všech činnostech a k upevnění pozice ve středoevropském i celosvětovém kontextu, což je přesvědčivě dokumentováno pozicí v celosvětových žebříčcích univerzit. Nicméně každá sebelepší instituce má své drobné problémy a specifika.

Jednou z unikátních vlastností univerzity je fakt, že je rozdělena na sedmnáct fakult. Není pak divu, že z důvodů značné oborové rozmanitosti fakulty mezi sebou špatně komunikují a příliš nespolupracují. Situace dokonce připomíná princip divide et impera, zejména pokud jednání rektora s děkany humanitních faktult a ostatními děkany o centrálních tématech probíhají odděleně.

Univerzita Karlova v řadě oborů představuje špičku, ale v nezanedbatelném počtu oborů ji dohání řada „regionálních“ univerzit.

Bolavým místem je strategie rozvoje, využití stávajících objektů a zejména výstavba nových. Mimořádný počinem byla Vize UK 2030, která však byla pouze ojedinělou aktivitou, která nebyla ze strany vedení UK dostatečně využita a rozvinuta. Stesky, že na území Prahy nejde čerpat prostředky většiny operačních programů strukturálních fondů, jsou zcela liché, neboť UK nedokáže dostatečně pružně pracovat ani s dostupnými dotačními tituly.

Prostorová situace Fakulty humanitních studií se řeší od jejího vzniku a přestavba objektu menzy 17. listopadu je stále v nedohlednu. Situace Filosofické fakulty se vyřešila nákupem objektů v Opletalově ulici, avšak kromě detektivní zápletky zatím nedošlo k zásadnímu vývoji.

V případě Kampusu Albertov za dva roky od schválení investiční akce usnesením vlády zůstává pouze shoda všech zúčastněných na tom, že se bude jednat o centrum excelentního výzkumu propojeného s výuku. Konkretizace této vize však dosud chybí.

Koleje a menzy prošly za poslední pětiletku řadou změn, ale stále se potýkají s tím, že kvalita pokulhává za očekáváním, zatímco ceny připomínají drahotu.

Tyto a řada dalších úskalí čekají na nového rektora. Obvykle se však o slabých místech nehovoří, zejména z úcty k dobrému jménu univerzity.

Předvolební kampaň byla v útrobách Univerzity cítit již déle než rok. Spíše než kampaň samotných kandidátů bylo patrné napětí a obavy establishmentu z možných změn, které by případná změna kurzu přinesla.

Podle očekávání se do boje o Ovocný trh přihlásili historik a děkan Filozofické fakulty, docent Michal Stehlík, dále psycholog a prorektor pro rozvoj, profesor Stanislav Štech a do třetice klinický biochemik a bývalý děkan 1. lékařské fakulty, profesor Tomáš Zima.

V obecných otázkách se program trojice kandidátů shodoval, rozdíl však byl v názorech na nástroje k prosazení programu. Na řadě předvolebních shromážděních, jež se uskutečnila na půdě jednotlivých fakult, se mezi častými dotazy objevoval postoj ke cause Putna, jak by reagovali v pozici rektora UK na požadavky prezidenta a na nestandardní řešení zprostředkované ministrem Fialou.

Možná ještě častější dotaz směřoval k budoucímu obsazení kolegia rektora a zejména dalšímu angažmá stávajícího kancléře a kvestora, neboť je známou skutečností, že univerzitu de facto řídí tito dva funkcionáři.

Trojice kandidátů byla vnímána jako tři různé cesty budoucího vývoje. Prorektor Stanislav Štech byl vnímán jako pokračovatel současného stavu, naproti tomu děkan Filozofické fakulty, Michal Stehlík, byl pověstné nové koště, které by na Ovocném trhu změnilo zaběhnuté pořádky. Třetí kandidát, profesor Tomáš Zima, byl hodnocen jako střední cesta.

Samotná volební procedura vyžadovala zisk více než poloviny hlasů všech členů senátu a probíhala ve třech kolech, kdy postupně vypadli nejprve docent Stehlík a následně profesor Štech. V posledním kole profesor Zima získal 42 hlasů, tedy o šest více než potřebnou polovinu, a stal se kandidátem na rektora.

Volební kampaň a volba samotná ukázaly, že členství v SSM a KSČ jsou vnímány jen jako hříchy mládí a nejsou relevantní pro posuzování osoby budoucího rektora.

Ve volbě uspěl kandidát, u něhož je jistota, že se mu bude dařit jednat s ministerstvem školství, s kterým již dříve spolupracoval coby poradce ministra Josefa Dobeše. Budoucí rektor bude mít na svých bedrech komunikaci s ostatními univerzitami i ministerstvem v budoucích jednáních o dlouho diskutované, zatracované a dosud nezahájené reformě, jež by měla mj. zajistit diverzifikaci institucí terciárního vzdělávacího sektoru, která je pro UK klíčová.

Z programu je třeba zdůraznit racionalizaci využití objektů UK, rozšíření mezifakultní spolupráce v oblasti studia, rozšíření vzdělávání v tzv. měkkých dovednostech a rozvoj výuky v angličtině.

Budoucímu rektorovi popřejme, aby jeho jmenování a další působení neprovázely nestandardní kroky prezidenta a další zásahy výkonné moci.