Minulý týden jsem zde psal o vzestupu hnutí Mídia Ninja v Brazílii, které do jisté míry nahrazuje tradiční média a zároveň je oživuje, když spojuje aktivní žurnalismus se silnou občanskou angažovaností a využitím moderních technologií při prakticky nulových nákladech. Nyní bych ještě rád o něco detailněji představit prostředí brazilských masmédií a celkový kontext, jenž výraznou měrou přispěl ke vzniku Mídia Ninja a dalších nezávislých médií.

Zásadní charakteristikou brazilského mediálního prostředí je obrovská koncentrace vlivu v rukou několika velkých podnikatelských rodů. Šest největších mediálních skupin vlastněných pěti rodinami ovládá na 70 procent trhu. Profesor Eugęnio Bucci z Univerzity Sao Paulo označil v rozhovoru s Reportéry bez hranic Brazílii za zemi možná až třiceti Berlusconiů.

Často se mluví o tzv. kultuře plukovníků; plukovník, portugalsky coronel, je slangový výraz pro velkého pozemkového magnáta nebo významného podnikatele, který zároveň vlastní jedno nebo více médií a k tomu zasahuje do politiky, ať už přímo nebo skrytě. Tato situace existuje už od dob vojenské diktatury, kdy mnohé rodiny — včetně té vlastnící největší skupinu Globo — s režimem aktivně spolupracovaly, případně přebíraly jeho propagandu.

Druhým velkým hráčem na scéně brazilských masmédií jsou evangelikální církve vlastnící stovky televizních kanálů a rádií. Suverénně největší impérium vybudoval Edir Macedo, samozvaný biskup a zakladatel Univerzální církve království božího. Jeho Rede Record je druhým nejsledovanějším televizním kanálem v zemi.

Obě skupiny, podnikatelské rody a evangelikální církve, samozřejmě využívají mediální divize k zájmům svých mnohem rozsáhlejších koncernů a k potírání protivníků. Existuje bezpočet případů zneužití, i když největší značky, Globo, Folha de S. Paulo nebo Estado do S. Paulo si udržují odstup a jistou míru prestiže. Zato Rede Record otevřeně útočí na své politické a náboženské nepřátele, ať už se jedná o katolíky, afro-brazilské církve, homosexuály nebo kritické novináře.

Role internetu

Právní prostředí pro fungování médií je v Brazílii rovněž problematické. Teprve v roce 2007 byl rozhodnutím Nejvyššího federálního soudu zrušen represivní tiskový zákon ještě z období diktatury. Založit nové papírové médium, rádio nebo televizní stanici je komplikované a finančně extrémně náročné. Trh papírových médií je ostatně v zemi poměrně malý; denně se prodá jen něco kolem deseti milionů výtisků, přestože Brazílie má téměř 200 milionů obyvatel.

Samotný proces vzniku nových ne-virtuálních médií je přísně regulovaný a zatím bez většího úspěchu skončil také pokus s veřejnoprávní televizí EBC. V tom se ostatně Brazílie výrazně liší od svých sousedů, kde podobu mediálního prostředí většinou předurčuje střet mezi veřejnoprávní (často de facto spíš státní) televizí a soukromými kanály vlastněnými politickými odpůrci.

Vzhledem k výše popsané situaci není divu, že většina nezávislých médií vzniká v prostředí internetu. Počet pravidelných uživatelů sítě stoupá každoročně o několik milionů a v současné době je on-line téměř polovina populace. To je skoro třikrát tolik než v roce 2006. Mezi generací do 35 let jsou to pak prakticky všichni (od 67 do 81 procent).

Nová média využívají především velmi populární sociální sítě, na prvním místě Facebook. Tam tráví Brazilci nejvíce času ze všech obyvatel Latinské Ameriky.

První vlna nezávislých zpravodajských portálů na internetu začala vznikat už před několika lety, když byla Brazílie vybrána jako hostitelská země Mistrovství světa ve fotbale v roce 2014 a Olympiády o dva roky později; v tu samou dobu totiž policie zahájila dramatickou pacifikaci favel (chudinských čtvrtí na okrajích velkých měst), která sebou kromě mnoha pozitiv často přinášela policejní násilí a korupci.

Právě favely byly i jedním z prvních témat hnutí tzv. občanských žurnalistů Mídia Ninja, o kterém byla řeč minulý týden. Existují média zabývající se výhradně situací ve favelách, které jsou pro střední a vyšší třídy brazilské situace zahalené neprostupným závojem mýtů a předsudků. Slovo favelado, tedy obyvatel favely, se mimochodem v brazilské portugalštině ujalo jako označení pro kriminálníka. A mainstreamoví žurnalisté obvykle do favel nezamíří.

Poslední změny

Největším stimulem se nicméně stala už několikrát zmiňovaná vlna protestů kulminující v červnu nejméně milionem lidí v ulicích. Nespokojenost s prací mainstreamových médií, obviňovaných ze spolupráce s politiky a z úmyslného přehlížení celého protestního hnutí, dosáhla vrcholu.

Hlavním cílem kritiky a místi i nenávisti byla skupina Globo a její zpravodajský kanál Globo News, jenž začal protestům věnovat pozornost teprve po zranění několika vlastních novinářů. Mnohé další velké televize, hlavně ty patřící evangelikálním církvím, se k protestům postavily přímo nepřátelsky; pravděpodobně kvůli tomu, že jeden z požadavků protestujících mířil proti zákonu povolujícímu léčbu homosexuálů (cura gay), navrženému právě z řad evangelikálních zákonodárců.

Velkou míru politické ohebnosti prokázaly také významné regionální deníky, opět patřící rodinným podnikatelským klanům. Samotní žurnalisté ze skupiny Globo se — snad proto, že se stali takovým terčem kritiky — od té doby pokouší zaujmout výrazně nezávislejší postoje. Od Glenna Greenwalda z Guardianu dokonce převzali a odvysílali zprávy o špionáži brazilských občanů a úřadu ze strany Národní bezpečnostní agentury Spojených států. Podobně se nezávislejším dojmem snaží vystupovat také další velká média.

Právě na protestní vlně a zároveň vlně nesouhlasu s chováním mainstreamových médií vznikly zpravodajské portály se stovkami tisíci čtenářů, například Folha Política či Pragmatismo Político, a mnohem populárnější se samozřejmě stalo celé hnutí Mídia Ninja. Tyto portály jsou většinou přímo napojeny na některou z organizací zapojených v protestech, ať už se jedná o brazilské Anonymous, Hnutí proti korupci nebo třeba Hnutí za bezplatnou hromadnou dopravu. Kromě jiného se zaměřují také na kritiku velkých médií a na sledování jejich přešlapů.

Mediální krajina v největší latinskoamerické zemi se tak poslední dobou stává výrazně pestřejší a moc plukovníků (nebo Berlusconiů, chete-li) získává konkurenci. Přestože to není konkurence jednoduchá ani bezpečná; také pro internetové prostředí stále v Brazílii neplatí jasná legislativa a země je proslulá enormním množstvím soudních zásahů do uživatelského obsahu.

A žurnalismus je vůbec v Brazílii nebezpečný sport. Jen za poslední rok bylo zavražděno pět novinářů v souvislosti s jejich prací. Odkrývání zneužití policejních pravomocí, útoků na místní obyvatelstvo v Amazonii nebo třeba podnikatelských aktivit v souvislosti se sportovními mega-událostmi sebou nese riziko svobody, zdraví i vlastního života.