Minulý týden jsem zde psal o vzestupu hnutí Mídia Ninja v Brazílii, které do jisté míry nahrazuje tradiční média a zároveň je oživuje, když spojuje aktivní žurnalismus se silnou občanskou angažovaností a využitím moderních technologií při prakticky nulových nákladech. Nyní bych ještě rád o něco detailněji představit prostředí brazilských masmédií a celkový kontext, jenž výraznou měrou přispěl ke vzniku Mídia Ninja a dalších nezávislých médií.

Zásadní charakteristikou brazilského mediálního prostředí je obrovská koncentrace vlivu v rukou několika velkých podnikatelských rodů. Šest největších mediálních skupin vlastněných pěti rodinami ovládá na 70 procent trhu. Profesor Eugęnio Bucci z Univerzity Sao Paulo označil v rozhovoru s Reportéry bez hranic Brazílii za zemi možná až třiceti Berlusconiů.

Často se mluví o tzv. kultuře plukovníků; plukovník, portugalsky coronel, je slangový výraz pro velkého pozemkového magnáta nebo významného podnikatele, který zároveň vlastní jedno nebo více médií a k tomu zasahuje do politiky, ať už přímo nebo skrytě. Tato situace existuje už od dob vojenské diktatury, kdy mnohé rodiny — včetně té vlastnící největší skupinu Globo — s režimem aktivně spolupracovaly, případně přebíraly jeho propagandu.

Druhým velkým hráčem na scéně brazilských masmédií jsou evangelikální církve vlastnící stovky televizních kanálů a rádií. Suverénně největší impérium vybudoval Edir Macedo, samozvaný biskup a zakladatel Univerzální církve království božího. Jeho Rede Record je druhým nejsledovanějším televizním kanálem v zemi.

Obě skupiny, podnikatelské rody a evangelikální církve, samozřejmě využívají mediální divize k zájmům svých mnohem rozsáhlejších koncernů a k potírání protivníků. Existuje bezpočet případů zneužití, i když největší značky, Globo, Folha de S. Paulo nebo Estado do S. Paulo si udržují odstup a jistou míru prestiže. Zato Rede Record otevřeně útočí na své politické a náboženské nepřátele, ať už se jedná o katolíky, afro-brazilské církve, homosexuály nebo kritické novináře.