V souvislosti s nákupem společnosti MAFRA seskupením AGROFERT vznikla v kruzích hromadných sdělovacích prostředků řada podezřívavých komentářů k akcím Andreje Babiše. Ty negativní pocházejí většinou od novinářů a některých volebních rivalů, kteří jsou experty na všechno.

Novináři jsou patrně také stoupenci Platonovy anamnese; věří, že komentovaní mají vrozené stejné pojetí, jaké mají sami a proto je nutno vhodně volenými a urputně kladenými otázkami si připravenou odpověď vynutit. Já tolik poznatků nemám, mluvil jsem s Andrejem Babišem jen jednou; spoléhám tedy vedle novin a TV jen na náhodná setkání s jeho spolupracovníky.

Nejčastěji se poukazuje na paralelu s Berlusconim. Jenomže Berlusconi byl vždy tiskový magnát, Babiš úspěšný podnikatel, který na základě vlastních zkušeností v souladu s principy hnutí ANO deklaruje nutnost změn společenského a podnikatelského prostředí. Protože je po Baťovi snad nejúspěšnější podnikatel, může mu v případě tisku stačit jen úhrada nákladů, protože zisk přijde odjinud.

Náš nezávislý tisk s největším nákladem, který ale i s inzercí přestává být efektivní, je závislý jen na majitelích; jen elektronická média s menším nákladem stačí patrně vyrovnat méně reklam mecenáši. Andrej Babiš nebude muset tlačit redakce k bulváru, aby se zvýšil počet čtenářů a k vlídné tváři k inzerujícím.

Mohou kritici a priori prokázat jiné záměry, i když případně využije také inzerce pro firmy AGROFERTu? Z logiky podnikání plyne spíše, že inzerci uhradí, protože i tisková část je zřejmě podnikatelskou entitou.

Andrej Babiš prokázal smysl pro sponzorství vybudováním velkého společenského centra mimo Prahu, financoval kliniku, má za sebou řadu dalších obdobných kroků. Za zásadní pokládám věnovat pozornost tisku a veřejnosti spíše ex post, než ex ante.

Závislost „velkého“ tisku na majitelích se projevuje ve větší loajalitě k pravicové koalici. Opírá se o monetaristickou teorii přibližně konstantního oběhu peněz; pak je množství peněz v oběhu regulovatelné penězi uvolněnými do oběhu regulací bank.

Jen je ještě zapotřebí plně liberální trh práce, s nabídkou celkových nákladů práce podle poptávky na vrub snížení objemu práce od poklesu mezd až po nezaměstnanost.

Popírá se možnost náhrady soukromých investic, omezovaných nejistotou trhů, veřejnými investicemi do infrastruktury a zejména veřejných služeb. Slouží to nesporně hlavně k zaplevelení špiček veřejné správy jen „politicky odpovědnými“, bez potřeby odborných znalostí, možnosti věcně téměř neomezeného slévání resortů a organizací, omezení a zlaičtění kontroly; pokus o jejich propašování do státní služby zkomplikuje výběrová řízení. To Andrej Babiš kritizuje také.

Nemocné veřejné finance léčí monetaristé v rámci navýšení daní zejména nárůstem snížených sazeb DPH. Tím se ale sníží spotřeba základních životních potřeb, tím i jejich výroba a klesne zaměstnanost. Klesnou daňové výnosy, narostou výdaje na nezaměstnanost.

Pokles jen tuzemského výnosu daní s nárůstem výdajů na nezaměstnanost přinesly v ČR zhoršení veřejných financí v důsledku popsaných ztrát v každé etapě podle koalice úspěšné reformy.

Pokud jsem mohl sledovat předvolební vystoupení Andreje Babiše, jsou mu vady na kráse zesnulé politické reprezentace jasné.

Je tu navíc ohromný nárůst úniku daní do zahraničí jak nezdaněním odlivu příjmů dosažených v ČR, což budou moci napravit členské státy EU, které si takovou zábranu odlivu zvolí od 1. 1. 2014. ČR se k nim nepřipojila. Únik dalších položek je spojen s přesunem sídel necelých 2 000 českých firem do zahraničí.

Ministerstvo financí o těchto otázkách údajně postupně jedná, při návrhu změny rozpočtu na rok 2013 však z toho uvedlo roční výběr 900 mil. Kč. Podle informací Komise lze však odhadnout roční únik z ČR na něco více než 250 mld. Kč, podle OECD na 250 mld. Kč. U bývalých britských kolonií by bylo možno zavádět odvetná opatření od konce roku 2011.

Pokud je mi známo z TV, u Babišova impéria únik daní zatím nebyl dohledán. Takoví miliardáři jsou v ČR spíše výjimkou.

Opačný postup - podpora růstu, by si vyžádal nejméně plné čerpání spolufinancování ze strukturálních fondů. Podle vládního odhadu se nevyužilo 30 až 70 mld. Kč a tím násobku přílivu soukromého kapitálu. Babiš jako politik by zřejmě cestu dostat ekonomiku ke dnu, aby se pak bylo možno ode dna odrazit, nevolil. Nepochybně také neuvažuje, že nemá být prorůstová pomoc EU moc velká, abychom si nezvykli spoléhat se na nezasloužené cizí zdroje.

Vstup Andreje Babiše do velké politiky, v níž již je Toman s AGROTRADEm, vytváří možnost maximálního využití téměř posledního přírodního zdroje ČR - zemědělství. Koalice spolu s opozicí by mohly dosáhnout nezávislosti české ekonomiky na dovozu živočišné produkce; obnova živočišné výroby by přinesla růst účelného využití rostlinné výroby.

Na začátku ale musí být plné a efektivní čerpání fondů EU na podporu venkova a výkupní ceny, umožňující rentabilitu domácí zemědělské výroby a konkurenceschopné suroviny pro výrobu tradiční exportní produkce. Snahu o výrobu biopaliv, v rozsahu neomezujícím výživu lidí, je zapotřebí podpořit.

Souhlas přijmout ve vhodný čas euro pokládám také za prospěšný krok. Měna bude pevnější, kurzy vůči jiným světovým měnám stabilnější, sníží se náklady směny, platební operace se urychlí. Takže znovu - hodnoťme dosažené výsledky, ne neprůkazné zlehčování záměru.