Zkušenost s vězením
Patrik EichlerNemůžeme se smířit se situací, kdy jsou do vězení posíláni občanští aktivisté angažovaní v pomoci slabým a vyloučeným, píší polští disidenti prezidentovi Komorowskému. I díky nim je případ Piotra Ikonowicze tématem veřejné debaty.
„Piotr Ikonowicz je obecně považován za tribuna lidu, je oceňovaným občanským aktivistou, který s plným nasazením a zaujetím bojuje za práva nejslabších ve společnosti - chudých, vyloučených, potýkajících se s nejrůznějšími formami diskriminace. Jako jediná veřejně známá osobnost, o které vím, se v Polsku dlouhá léta staví za ty, kterým už nikdo nechce pomoci, a zvláště o lidi ohrožené vystěhováním a tím pádem stojící před nebezpečím, že ztratí celý svůj majetek a stanou se bezdomovci.“
„Bez ohledu na naše osobní hodnocení celku veřejné činnosti Piotra Ikonowicze se nemůžeme smířit se situací, kdy se ve III. Polské republice posílají do vězení občanští aktivisté angažovaní v pomoci slabým a vyloučeným. Svůj význam má i skutečnost, že vystěhování na ulici bylo v mezičase Ústavním soudem uznáno za v rozporu se základním zákonem. Blokáda vystěhování na ulici, v souvislosti se kterou byl Piotr Ikonowicz odsouzen, tak byla aktem občanské neposlušnosti ve jménu obrany ústavních hodnot.“
„Kdyby právo chránilo rovným způsobem všechny obyvatele Polska, nemusel by Piotr Ikonowicz přistupovat k akcím ležícím na hranicích práva. Lidí, kteří jsou ve jménu sociální spravedlnosti ochotni riskovat trestní postih, je v Polsku jen pár. Málokdo z nás má takovou odvahu. Piotr Ikonowicz nepracoval a nepracuje v soukromém zájmu, ale v zájmu veřejného dobra. Je hlasem slabých a vyloučených, hlasem, který po letech začíná být v Polsku konečně znovu slyšet.“
Takto a podobně píší o případu Piotra Ikonowicze v posledních dnech různí lidé v Polsku. První úryvek pochází z žádosti o milost, kterou prezidentu Komorowskému poslala místopředsedkyně polského Sejmu Wanda Nowická.
Druhý je z otevřeného dopisu příslušníků polského disentu, z nichž by českému čtenáři mohli být známi ekomomové Ryszard Bugaj a Józef Pinior nebo historik Karol Modzelewski, kteří se po pádu komunistické vlády v Polsku podobně jako Ikonowicz angažovali v levicové politice.
Ikonowicz se v roce 2000, ještě jako poslanec za Polskou socialistickou stranu, účastnil blokády vystěhování dvojice důchodců z bytu v jedné z varšavských čtvrtí. Majitel domu ho obvinil z napadení. Soud Ikonowicze po osmi letech uznal vinným, přičemž součástí trestu mělo být devadesát dní veřejně prospěšných prací.
Dnes odpoledne by měl Ikonowicz nastoupit na devadesát dní do vězení. Nebude to zkušenost nová ne proto, že ve vězení kvůli účasti na blokádách už krátce byl, ale proto, že strávil několik měsíců v internaci v osmdesátých letech coby aktivista odborové Solidarity. Že se má do vězení dostat znovu za svou občanskou aktivitu, je motiv, na který jeho zastánci poukazují opakovaně.
„Chtěli bychom věřit,“ píše se v dopise bývalých disidentů, že časy, kdy občanská aktivita s sebou v Polsku nesla riziko vězení, jsou nenávratně pryč.“ Snad právě to byl jeden z hlavních cílů, který měli přinejmenším intelektuálové a opoziční politici během středoevropských revolucí konce osmdesátých let.
Příklad Piotra Ikonowiczce je zatím v řadě tím posledním, který ukazuje, že jde o cíl, kterého se nepodařilo dosáhnout. S ohledem na zkušenost politických generací napříč předchozím stoletím si pak můžeme připomenout, že nedostat se kvůli politice do vězení nebo tím nebýt alespoň vážně ohrožen, je v této části Evropy spíše šťastná shoda okolností. A že cílevědomá práce, která má tomuto ohrožení kohokoli v politice zabránit, nikdy neskončí.
Důvody zřejmě jsou:
a) Ikonowiczc si nenahrabal, jako Tymoščenková, ani neurážel církev, ani neonanoval na veřejnosti, tak asi není zajímavý
b) jeho prostest byl namířen proti spřátelenému systému a tam se angažovat nebudou
c) platí a + b
Nicméně, je třeba všem těm našim "bojovníků za svobodu" Ikonowiczce omlácet o hlavu, až se zase někde budou "angažovat", neboť jeho neobranou bylo prokázáno jejich pokrytectví.