Mít se líp a neplatit

Tomáš Tožička

Nejjednodušším systémem, jak si pomoci v době krize, je zaměřit se na rozvoj lokální ekonomiky a co největší místní soběstačnosti. K tomu slouží například výměnné systémy.

Mnoho lidí si myslí, že jsou jen kolečky v systému, který nelze změnit. Podobně, jako v době tzv reálného socialismu, i v době hroutícího se neoliberálního kapitalismu se domnívají, že všechna důležitá rozhodnutí se odehrávají někde jinde. Různé ekononomické a sociální teorie a ideologie pomalu nahrazují realitu. Nicméně je to právě síla jednotlivců a místních komunit, které hrají rozhodující roli. To byla také myšlenka zakladatelů výměnných systémů, kteří se rozhodli pomoci si ze svých potíží sami.

Ekonomické ideologie si vytvářejí vlastní realitu, postavenou na zájmech skupiny, kterou reprezentují. Stručně by se dalo říci, že ekonomie je jen ideologie vyjádřená čísly. Z prostého systému, který měl efektivněji řídit hospodářství, se stala modla, které se všechno podřizuje, jakkoli je to nesmyslné, či odporující zdravému rozumu.

Zdravé hospodaření, které je postaveno na hospodaření místních komunit bylo nahrazeno výkonnostním hospodářstvím obrovských nadnárodních korporací, jejichž jediným zájmem je zvyšování zisku managementu. Státy i politika jsou v jejich područí a bohužel nejpostiženějšími v tomto procesu se stávají obyvatelé menších a středních komunit, které nejsou napojeny na činnost velkých koncernů.

To snižuje jejich možnost samozásobování a odčerpává zbytky jejich vlastních zdrojů. Také to oslabuje jejich přístup k velkým státním dotacím, které směřují v největší míře k těm nejbohatším, nikoli, jak nám to politici podávají, k těm nejchudším, či společensky nejslabším.

Ale občanům stále zůstává možnost tvořivé spolupráce a řízení svých vlastních věcí. A to i mimo rámec politiky tvarované zkorumpovanými a naprosto nereprezentativními politickými partajemi. Převzetí péče o svůj život do vlastních rukou je základním předpokladem svobody.

To ovšem předpokládá zajistit svůj život mimo struktury vymezené politickými tlaky a černými listinami nepohodlných zaměstnanců. Proto se stále více lidí snaží hledat alternativní ekonomické modely na lokální úrovni. Je samozřejmé, že základem je najít alternativní model směny zboží, jež není závislý na oficiálních penězích, které vydávají soukromé banky s požehnáním státu v nekontrolované spirále zadlužení.

Nejjednodušším systémem, jak si pomoci v době krize, je zaměřit se na rozvoj lokální ekonomiky a co největší místní soběstačnosti. Ale v tom občanům nepomůže ani stát, ani plané, jakkoli oprávněné, žehrání na politiky. Proto je nutné, aby si občané pomohli sami.

I bez peněz můžete podstatně zlepšit svou situaci

Myšlenka systematického výměnného obchodu není nová. Už během třicátých a čtyřicátých. let vznikaly lokální výměnné systémy v městských čtvrtích v Evropě a v USA. Dalšímu vývoji zabránila válka.

Nově se myšlenka objevila ve Vancouveru v Kanadě. Tam byl v roce 1983 založen první LETS - systém (Lokal Exchange Trading System). Byl to impuls, který nastartoval obrovskou vlnu celosvětového zakládání výměnných kruhů, v jejichž rámci si lidé v určité malé lokalitě vzájemně vyměňují práci a zboží bez peněz. Nejvíce jsou tyto systémy rozšířeny v Holandsku, na Novém Zélandě, v Anglii, v Německu, Švýcarsku, USA, Kanadě a Austrálii. Můžeme je ale také najít v méně rozvinutých zemích — Thajsku, Indonésii, Ekvádoru, Hondurasu či Papui Nové Guineji.

Jak pracuje výměnný kruh - obecně

V rámci výměnného kruhu (dále jen VK) si mohou všichni jeho členové vyměňovat navzájem své schopnosti a produkty své činnosti. To se může dít mezi více než dvěma lidmi, jak je to obvyklé například při tzv. sousedské výpomoci. Výhodou výměnného kruhu, který vlastně navazuje a rozvíjí přátelskou a sousedskou výpomoc, je, že si účastníci mohou volit z velké nabídky služeb ostatních členů. Jako hodnotové měřítko výměny slouží nějaká účetní jednotka. Mohou to být křížky, body, atd. Fantazii se meze nekladou

Tyto jednotky existují pouze v účetnictví a na kontech účastníků VK a nejsou zbožím. I když existuje doporučená hodinová cena, záleží především na účastnících, jak se dohodnou. Příjemce služby pak vyplní potvrzení na dohodnutý počet jednotek a poskytovatel ho odnese do kanceláře VK. Tady budou jednotky zapsány na konto poskytovatele a odepsány z konta příjemce. Zjednodušeně si to ukážeme na příkladu:

Danit či nedanit?

Mnoho lidí se také ptá, jak je to vlastně s daněmi. V původních systémech se daně neřešily. Služby v rámci VK se považovaly za normální sousedskou výpomoc. Později se ovšem začaly uplatňovat daně i na tzv. nepeněžní příjmy. Ve většině zemí je stanovena nějaká hranice, do níž se danit nemusí.

Jak je to u nás popsal na svých stránkách LETS Letokruh. Každý člen je sám zodpovědný za případné zdaňování z činnosti zprostředkované v rámci výměnného kruhu.

Podle § 3 odst. 1 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen „zákon“), se na jednotlivé členy VK jako na každého jiného občana vztahuje povinnost zdaňovat tzv. ostatní příjmy. Zákon však stanoví určitá osvobození od daně, která se vztahují mj. na:

  • Příjmy z prodeje movitých věcí (§ 4 odstavce 1 písm. c) zákona). Osvobození se nevztahuje na příjmy z prodeje motorových vozidel, letadel a lodí, nepřesahuje-li doba mezi nabytím a prodejem dobu jednoho roku.
  • Příjmy z příležitostných činností nebo příležitostného pronájmu movitých věcí, včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozovaná podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem) do výše odpovídající 10 000 Kč ve zdaňovacím období (§ 10 odstavec 3 písm. a) zákona).

Z výše uvedeného vyplývá, že příjmy z prodeje movitých věcí nejsou vůbec zdaňovány, s výjimkou prodeje aut, letadel nebo lodí méně než rok starých. Rovněž příjmy ze služeb, které nejsou poskytovány jako podnikatelská činnost, zdanění nepodléhají, pakliže součet těchto příjmů a dalších ostatních příjmů za rok nepřesáhne 10 000 korun — počítáno v obvyklých cenách.

Výměnný kruh versus místní měna

Osobně patřím mezi ty, kteří nepovažují výměnné systémy za komplementární měnu. V jejich klasické podobě se jedná vlastně o clearingovou strukturu podporující barterový obchod se produkty a službami občanů. S poukázkami VK nemůžete běžně přijít do krámu a něco si koupit. Pokud něco chcete, musíte si domluvit předem.

Největší sílu výměnného kruhu vidím v rozvoji místních komunit. K jeho vytvoření je třeba značná aktivita skupiny obyvatel, výměna může probíhat jen na základě důvěry a zkušenosti.

Proto se také doporučuje, aby se počet členů jedné skupiny pohyboval mezi stem až třemi sty lidí. To zaručuje dostatečnou diverzitu v nabídce služeb a zároveň to umožňuje, aby se většina lidí alespoň zběžně znala.

Zastánci lokálních měn upozorňují na to, že přechod z výměnného systému na komplementární měnu je velmi složitý a jen zřídka se podaří. Relevantní studie tohoto problému neexistuje. Předpoklady založení komplementární měny jsou však skutečně jiné, než předpoklady založení VK.

Zatím co VK se klidně může obejít bez podnikatelů a podpory obce, pro založení komplementární měny jsou obec a podnikatelé nezbytností a dokonce existují i komplementární měny, které se obejdou bez fyzických osob a slouží „jen“ k rozvoji podnikání.

Na druhé straně jsou ovšem i systémy, jejichž poukázky fungují jako komplementární měna — ekvivalent k euru — ale také mohou fungovat jako poukázky pro výměnný kruh — časové ohodnocení.

Oba nástroje na podporu lokální ekonomiky jsou tedy vhodné, každý trochu jinak a k trochu jinému účelu. Záleží na cíli a možnostech organizátorů, který typ zvolí.

Tři dobré důvody pro výměnný kruh

Sousedská výpomoc

VK umožňuje využívat služeb, které jsou pro mnoho lidí jen těžko dostupné, ať už z organizačních či finančních důvodů - hlídání dětí, nakupování, péče o staré a nemocné členy rodiny atd. VK odkrývá v lidech nové nebo ukryté schopnosti a umožňuje jim, aby jejich aktivita přinesla prospěch i ostatním. VK organizuje také pravidelná setkání účastníků, kde se vedle příjemně prožitého času dá mluvit i o dalších potřebách.

Praktickým a obsahovým těžištěm VK je také obnovení sousedských vztahů a zlomení anonymity moderních měst, nebo znovuobnovení či posílení vzájemných solidárních vztahů v menších komunitách. Výměna mezi lidmi buduje nové kontakty a nová přátelství.

Ekonomická svépomoc

Členové VK mohou v jeho rámci využívat také služeb, které by si ze svého příjmu nemohli dovolit, nebo by je ani nenapadlo takovou službu požadovat. Účastníci VK mohou také nabízet služby, které by na běžném trhu byly příliš drahé, nebo by o ně nebyl zájem. Především však vylepšuje životní podmínky všech účastníků.

Rozvoj obce - lokální ekonomika

Mnoho lidí se dosud domnívá, že smysluplná práce se dá konat jen v rámci trhu s pracovními silami, nebo v rámci dobrovolnických aktivit. Tedy za peníze garantované státem nebo zadarmo. Díky VK a jeho virtuální měně se ovšem škála možností k zajištění životních potřeb značně rozšiřuje a mohou být aktivovány i další užitečné činnosti, kterými si lidé zvyšují životní standardy. Tím, že je část služeb prováděna v rámci VK, zesiluje se i ‚oficiální‘ kupní síla obyvatel, a tak se posiluje lokální ekonomika.

Článek byl připraven ve spolupráci s portálem www.udrzitelnost.cz, kde můžete najít další informace včetně vzoru stanov.

    Diskuse
    October 5, 2013 v 22.45
    Vidím, že na obrázku jsou herci. Posledně jsem si říkala, jestli by v lokální ekonomice bylo místo taky pro umělce. Takže pro divadlo zřejmě ano. Ale co třeba pro básníky?
    TT
    October 6, 2013 v 18.00
    Umělci v lokální ekonomice
    Umění je nedílnou součástí lokální ekonomiky. Právě na něm je vidět, jak je možné pomocí podobných nástrojů zvyšovat svůj životní standard. Pokud je systém dostatečně diverzifikovaný, pak není problém ani básnířka, protože občas někdo může chtít využít jejích služeb. Třeba pro svatební oznámení, nebo prostě jen pro radost.

    Jestli někdo vykonává práci pro potěšení, což je ve výměnných kruzích obvyklé, pak je jaké ochotnější směňovat ji za věci, které působí radost jemu, či druhým.

    Jedná se o jev zvaný nepřímá reciprocita, který je popsán v mnoha případových studiích. Když A pomůže B, zvyšuje se pravděpodobnost, že B pomůže C. Tím se zvyšuje spolupráce a soudržnost komunity.

    Je dobré, když se součástí toho stane i umění či péče o veřejný prostor. Protože pokud se o to začne zajímat i malá skupinka a tato informace se rozšíří, je velice pravděpodobné, že se zájem projeví i u dalších lidí.