Místní ekonomiku si můžeme představit jako vědro. „Přiléváme“ do ní peníze z nejrůznějších zdrojů: mohou to být výdělky podniků za exportované produkty, státní příspěvky, soukromé in-vestice, útraty turistů a další zdroje.

Některé peníze však odtékají stejně rychle, jako přitekly. Ať už jsou to útraty za energii poskytovanou centralizovanými zdroji, vzdálení dodavatelé služeb či daně pro státní rozpočet. Přesněji řečeno, můžeme tedy místní ekonomiku přirovnat k děravému vědru.

Klasickým přístupem k regionálnímu rozvoji je „přilévat“ pokud možno co nejvíce peněz, bez ohledu na velikost „děr“, kterými zase odtékají. Je tu však alternativa: skrze posilování vnitro-regionálních ekonomických vazeb můžeme pomoci existující díry zmenšit či ucpat a zároveň zintenzívnit koloběh peněz uvnitř regionu.

Druhý uvedený přístup má i svůj politicko-strategický význam, jak píše Naďa Johanisová v úvodu k české metodice výpočtu lokálního multiplikátoru: „Pokud si uvědomujete rizika a problémy doby, k nimž patří ekonomická nestabilita (možnost náhlého kolapsu hodnot měn, změny cen a dodávek stěžejních zdrojů, včetně potravin a energie), globální oteplování a environmentální destrukce, budete asi považovat podporu lokalizované ekonomiky za velmi důležitou, protože je štítem právě proti uvedeným hrozbám: proti ekonomické nestabilitě a destrukci přírody, na které všichni závisíme.

Místní ekonomika, která si zachovala alespoň část svých místních ekonomických vazeb (vlastnictví podniků místními lidmi, místní produkci s využíváním místních zdrojů, místní prodej a investování místních peněz opět v místě), je jednak méně zranitelná z globálně ekonomického hlediska, jednak je efektivní ve smyslu menšího plýtvání energií a přírodními zdroji, zejména z hlediska dopravy a obalů, případně i zpracování potravin tak, aby déle vydržely.“

Princip lokálního multiplikátoru

Lokální multiplikátor, vyvinutý před několika lety v londýnské New Economics Foundation (NEF), pomáhá popsat míru lokalizace místní ekonomiky (obce, regionu), tedy nakolik se peníze uvnitř takto definované ekonomiky „otáčejí“ a kolik jich utíká nenávratně pryč.

Obecně je multiplikátor ekonomický koncept, který se používá k měření toho, jak moc konkrétní přítok kapitálu obíhá (nebo se násobí) v dané oblasti. Koncept multiplikátoru byl vytvořen v 18. století a zpopularizován ve 20. století britským ekonomem Johnem Maynardem Keynesem.