Daně v rukou občanů
Tomáš TožičkaParticipativní rozpočet je zásadním krokem na cestě k participativnění demokracii. Tedy k takové správě společnosti, kde vláda skutečně náleží lidu, a nikoli politickému establishmentu.
Participativní rozpočet je jedním z účinných nástrojů samosprávy, který má přiblížit rozhodování ve smyslu subsidiarity co nejblíže lidem, jichž se takováto rozhodnutí nejvíce dotýkají. Participativní rozpočet ve většině svých podob dává občanům možnost ovlivňovat zásadním způsobem toky financí v obcích, regionech a někdy i v jednotlivých státech.
Stručně to popsal Ivo Bělohoubek již v roce 2002 v Sedmé Generaci
Participativní rozpočty mají ještě jeden efekt, který se do budoucna jeví jako strategická deviza: pěstují politickou kulturu a vychovávají občany, angažující se v řešení problémů svého města. Tímto se občané stávají důležitým aktérem lokální politiky a vytvářejí skutečnou občanskou společnost. Ta se pak konkrétní každodenní praxí, spíše než obecnými prohlášeními o boji proti neoliberalismu, stává politickou protiváhou virtualizující se „globality“, jak by nepřítele lokality nazvali Manuel Castells nebo Zygmunt Bauman.“
Tyhle experimentální ekonomie fungovaly již před desítkami let. Kapitalismus neohrozily. I když dnes o nich ví více lidí, systém je nastaven tak, aby je bylo lehké zlomit. Společné vlastnictví je největším ďáblem, kterého neoliberalismus vymycuje. Společné rozhodování je jeho bratrem.
Kdyby se výše uvedená společenství domohla nějakého majetku, který by bylo možno uzmout a neměla ochranu např. v Brazili v levicové vládě, bylo by brzy po nich.
Naše legislativa je přímo nepřátelská vůči podobným formám a nevím o tom, že by ji v tomto směru chtěly levicové strany změnit. Vždyť i levicoví politikové u nás blouzní o Růstu růstu.
Nejrevolučnějším počinem levice u nás za posledních 20 let je návrh na banku, vlastněnou státem. Což sice není málo, ale vsadím dva měsíce staré botky, že z toho nic nebude.
Levice je, ač si to nepřizná, příliš v zajetí neoliberalismu. Po prohře tzv. socialismu ztratila víru. Je v situaci nevolníka, který si po útěku od pána pár let užíval s ostatními chaotickou svobodu, ale když se většina rozhodla, pod vlivem krásných slibů, vrátit do poroby, tak přestal věřit, že je možné žít jinak.
Levice nevytváří alternativy, nemá ideu, ve kterou by věřila. Vylepšovaný neoliberalismus je naprd. Je to jak sázet macešky na cestě korečkovému rypadlu. Sice to pomůže na čas nějaké skupině obyvatel, ale není to řešení dlouhodobé. Co tady levice těžce za 4 roky ve vládě prosadí, to pravice za týden shodí a jede dál raketovým tempem.
Jasně, vše je o systému. Co tady tak asi levice může dělat, když nemá páky na to, aby vládla ekonomii země. A i kdyby se jí to povedlo, jako člen Unie by dostala brzo pořádně za uši. Raději toho nechám, ta skutečnost je moc depresivní.
Takže díky za studii, jak to někde jde, ale je to pro nás takové, jako když se v zimě díváme na dokument o Havaji. Pěkné na podívání, bohužel nedostupné a u nás nerealizovatelné.