V souvislosti s celosvětovou ekonomickou krizí se stále více začíná diskutovat o možných alternativách k současnému systému neoliberální podoby globalizace. Ucelený komplex návrhů ke změně globálního ekonomického systému se objevil v tzv. Stiglitzově zprávě, která byla přijata OSN. U nás jí bohužel nebyla věnována dostatečná pozornost.

Je ale nicméně třeba si uvědomit, že existují i radikálnější alternativy, které se nevracejí ke keynesiánským nástrojům a zároveň vycházejí zdola. Takové procesy je možno pozorovat v Latinské Americe, která je unikátní svým rozvojem komunit.

Rozvoj komunit a spolupráce na bázi dobrovolnosti a solidarity úzce souvisí s teologií osvobození, tedy se šedesátými léty. Tento proces nicméně získal velkou podporu od progresivních vůdců některých latinskoamerických zemí. V Latinské Americe se tedy můžeme setkat s unikátní kombinací, kterou pravděpodobně v ČR nelze očekávat: progresivní vůdci podporují decentralizaci politickou i ekonomickou a napomáhají jí.

Je samozřejmě třeba připomenout, že v Latinské Americe se vybojovávají sociální a politická práva, která u nás již dlouho máme, ovšem, můžeme o ně přijít. Nelze ani opomenout fakt, že hnutí „zdola“, tzv. grass roots, bylo „podpořeno“ katastrofálními dopady strukturálních programů, které Latinské Americe vnutil MMF v osmdesátých a devadesátých letech. Spolu s rozvojem komunit, které již např. ve Venezuele disponují legislativními pravomocemi, včetně samostatného rozpočtu, roste uvědomělost, politická aktivizace, zájem o společenství a obecné blaho.

Jaké jsou možnosti tyto pozitivní tendence rostoucí politické a ekonomické participace přenést do ČR?