Před necelými třemi týdny jsem zde psal o vyvrcholení protestů, které vypukly uprostřed druhé nejlidnatější země Jižní Ameriky — Kolumbie. Stalo se tak v souvislosti s ekonomickými problémy tamních farmářů. Nejpočetnější a zároveň nejchudší složka kolumbijské populace začala s demonstracemi a blokádami hlavních silnic již na počátku srpna — ve chvíli, kdy naznala, že již nedokáže snášet zhoršující se sociální situaci. Své učinily i důsledky uzavření dohody o volném obchodu se Spojenými státy a zákonu zakazujícímu volné pěstování geneticky modifikovaných potravin. Do ulic tehdy vyšlo na třicet tisíc lidí a protest se rozšířil mezi další dlouhodobě nespokojené vrstvy kolumbijské společnosti — učitele a studenty, státní zaměstnance, horníky, pracovníky ve zdravotnictví nebo ve veřejné dopravě.

Od té doby se změnil především přístup kolumbijského prezidenta Juana Manuela Santose. Tedy muže, jenž se sebevražednou arogancí tvrdil, že „žádná takzvaná stávka neexistuje“ a posléze na protesty, jež ochromily ulice největších kolumbijských měst včetně Bogoty, zareagoval rozmístěním desítek tisíc vojáků a vyhlášením výjimečného stavu. Během střetů s policií a armádou zemřeli čtyři demonstranti a mnoho jich bylo zraněno, někteří dokonce v ostré střelbě bezpečnostními složkami.

Santos ovšem nakonec projevil ochotu zasednout k jednacímu stolu. Pravděpodobně tak učinil i s ohledem na poslední průzkumy veřejného mínění, podle kterých jeho podpora klesla na 21 až 28 procent. S takovým číslem nevypadá jeho znovuzvolení příští rok velmi pravděpodobně. A Santos jako zkušený hráč pokeru rozehrál partii, ve které se pokouší rozčilené farmáře uklidnit.

Zatím největší vyjednávání proběhlo minulý čtvrtek, kdy prezident nabídl tzv. Velký agrární pakt. V rámci něj by mělo dojít ke snížení dopadů zóny volného obchodu fungující mezi Kolumbií, USA a středoamerickými zeměmi, a to pomocí finančních kompenzací a regulace cen. Santos také slibuje uskutečnit dílčí pozemkovou reformu, která v Kolumbii nikdy neproběhla, ovšem zatím nejsou známy žádné skutečné detaily. Vyjednávání pokračuje a podařilo se odvolat většinu hlavních blokád. Prezident také vyměnil od začátku protestů celkem pět členů svého kabinetu.

Již nyní ale mnozí z protestujících obviňují Santose a kolumbijskou vládu ze zdržovací taktiky a z hájení především vlastního zájmu — snahy o znovuzískání obliby u veřejnosti. Další účastníci hnutí si navíc oprávněně stěžují, že na jejich požadavky se při rozhovorech se zemědělci zapomnělo; samostatné stávky například již uskutečnili učitelé nebo letečtí pracovníci. Nespokojenost bublá pod povrchem v mnoha vrstvách společnosti a konkrétní řešení vláda nenabízí. Ty, kteří pokračují v protestech, naopak obvinila ze spolupráce s teroristy a používání vandalských metod.

Kolumbie zůstává rozdělená, a to bez ohledu na vysoký ekonomický růst v posledních letech. Nejvíce ze všeho by přitom chudým farmářům pomohlo to, co mohou ovlivnit sami jen málo — konečné uzavření míru s rebely z FARC, tedy ukončení občanské války, jež stála životy více než dvou set tisíc lidí, z velké části právě zemědělců. Součástí dohody má navíc být i tolik potřebná pozemková reforma.