Kolumbijská vláda a FARC dospěly k první významné dohodě, má jich být ještě pět

Petr Jedlička

Shodou na parametrech pozemkové reformy byla odstraněna jedna z hlavních překážek ukončení téměř padesátiletého konfliktu. Teď čeká vládu a partyzány jednání o odzbrojení, politické budoucnosti povstalců a odškodnění jejich obětí.

Zvláštní delegace kolumbijské vlády a Revolučních ozbrojených sil Kolumbie — lidové armády (FARC-EP) dospěly k dohodě v prvním z šesti bodů, z kterých se skládá tzv. cestovní mapa k míru. Informovala o tom v neděli masmédia. Podle agenturních zpráv vymezuje dohoda parametry pozemkové reformy — jednoho z útředních povstaleckých požadavků. Podle komentátorů jde o zatím nejvýznamnější výsledek šestiměsíčních rozhovorů.

Jihoamerická agentura MercoPress konkretizuje: Nejprve má být pořízen soupis pozemků, jež byly za dobu konfliktu nelegálně obsazeny najatými bandami či pravicovými bojůvkami, a pak prodány, zdevastovány nebo připojeny k velkým rančům a farmám. Pozemky na soupisu budou následně převedeny do tzv. půdní banky, a v posledku přerozděleny chudým zemědělcům — bezzemkům.

„Uzavřená dohoda umožní radikální transformaci kolumbijského venkova (...) Půjde o historické změny,“ řekl médiím Humberto de la Calle, hlavní vyjednavač kolumbijské vlády.

Dle dalších agenturních zpráv se delegace dohodly i na podpoře hospodářského a sociálního rozvoje rurálních oblastí, podrobnosti však obě strany tají. Podle Sáry Rainsfordové z BBC tak činí proto, aby minimalizovaly vnější tlak během dalšího vyjednávání.

Význam dohody

Vláda a FARC mají dle cestovní mapy dospět k celkově šesti dohodám. Dohoda o pozemkové reformě je pouze jednou z nich. Přesto jde podle pozorovatelů o velký úspěch — pozemková reforma se v posledních letech stala hlavním z deklarovaných cílů partyzánů; její dohodnutá podoba přitom ukazuje, že jsou povstalci ochotni i k zásadním kompromisům.

„Vláda odmítla jak požadavek na změnu vlastnictví u devíti milionů hektarů půdy, (...) tak myšlenku na ustavení nezávislých rolnických republik. (...) FARC rozhovory nepřerušily,“ uvádí zpravodajové AP.

Jak připomíná Sibylla Brodzinská v Guardianu, v Kolumbii patří 52 procent veškeré zemědělsky využitelné půdy jednomu procentu pozemkových vlastníků. Zcizeno, oploceno či jinak nelegálně získáno bylo za posledních třicet let přibližně 22 procent půdy. V pozemkové reformě by měla být redistribuována právě jen tato část. Vládní vyjednavači již v neděli oznámili, že se legální vlastníci pozemků nemusejí ničeho bát.

„(Aktuální kompromis) dokazuje, že lze konečného míru dosáhnout pomocí dialogu,“ řekl vyjednavač Humberto de la Calle.

Vládní delegace a zmocněnci FARC jednají intenzivně od loňského listopadu. Rozhovory probíhaly nejprve v Oslu, poté se přesunuly do Havany. Vedle pozemkové reformy by měly konečnému vyhlášení míru předcházet dohody o možnostech členů FARC se politicky angažovat, o odzbrojení povstalců, o boji proti šíření drog a o právech a odškodnění obětí.

Další kolo rozhovorů má být zahájeno 11. června.

Půlstoletí bojů

Konflikt mezi Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie a vládou trvá oficiálně od roku 1964. Pod hlavičku FARC se tehdy spojilo několik partyzánských skupin a domobran, které chránily vesnice během kolumbijské občanské války. Za cíl si daly svržení režimu a jeho nahrazení socialistickou vládou, zprvu však o něj usilovaly pouze deklaratorně. Hlavním z konkrétních programových bodů se stalo právě uskutečnění pozemkové reformy.

Teprve s postupem let FARC doplnily partyzánský boj v lokalitách svého vzniku teroristickou kampaní po celé zemi, které je nechvalně celosvětově proslavila. Vedle vládního vojska se střetávaly také s pravicovými bojůvkami AUC a skupinami žoldnéřů najatými latifundisty, korporacemi a lokálními patrony. Zvláště po rozprášení kartelů z Medelínu a Cali se pak partyzáni zapojili i do podnikání s drogami.

×
Diskuse
ZJ
May 27, 2013 v 21.29
obchod s drogami?
I přes výjímky, většina jednotek FARC pouze prostředkuje obchod s kokovými listy, aniž by kokain samotný vyráběla. Nedá s tedy jednoduše převzít vládní argumentace, že gerily "obchodují s drogami". Absence jakékoliv smysluplné pozemkové reformy a zuřivý odpor ze strany latifundistů k přerozdělení rozsáhlých i neobdělávaných lánů půdy vedl v posledních desetiletích k tomu, že se značná část bezemků stěhovala do kolumbijské Amazonie, kde kácela prales a pěstovala nenáročnou vitální koku. Snahy vlády o prosazení alternativních plodin bez řešení otázky dostupnosti a přístupu k vhodné půdě (čili zase reforma) musely nutně ztroskotat na nerentabilitě. Přirozeným prostředníkem mezi pěstitelem a odběratelem kokových listů se tak staly gerily, které oblast kontrolují.