Květiny za oběti Pinocheta a mosty mezi lidmi

Andrea Cerqueirová

Tento týden bylo čtyřicetileté výročí událostí v Chile, které zemi nadlouho poznamenaly. Pinochetova vojska tehdy zaútočila, došlo puči a začala tvrdá diktatura, která si vyžádala tisíce mrtvých či zmizelých a desetitisíce vězněných a mučených.

Tak jako v minulých letech, i letos většina médií zapomněla připomenout, co se 11. září 1973 událo v Chile. Tento týden to přitom bylo celých kulatých čtyřicet let, kdy Pinochetova vojska zaútočila, došlo puči a začala tvrdá diktatura, která si vyžádala tisíce mrtvých či zmizelých a desetitisíce vězněných a mučených.

Jsem proto ráda, že jsme se se skupinkou aktivistů a Českým mírovým hnutím odhodlali k pietnímu aktu, kde jsme oběti důstojně připomněli slovy i položením květin. Sešli jsme se u pomníčku chilského básníka, diplomata a politika Pabla Nerudy, který kdysi pobýval i v Praze či Dobříši. Krátce po počátku chilské diktatury dostal infarkt a jeho pohřeb se stal prvním veřejným protestem.

×
Diskuse
September 13, 2013 v 9.40
Myslím, že skutečné mosty budou zbudovány až ve chvíli, kdy se na podobných akcích začnou potkávat ti, kdo uctívají památku obětí Pinochetova režimu v Chile, a ti, kdo uctívají památku obětí Castrova režimu na Kubě.
??
September 13, 2013 v 16.27
Kus moudré pravdy p. Jedlička.
Mosty se začnou budovat až si stateční muži z bojových jednotek SS podají ruku s bývalými partyzány, ale tak daleko ještě nejsme, jinak by různí bojovníci proti nacismu "neplivali" na nositele Nobelovy ceny Günthera Grasse .
September 13, 2013 v 17.09
A proč by měli uctívat všichni všechny?
Uctívání památky obětí nějakých režimů není totéž jako například chození někomu na pohřeb. Pohřeb obyčejného člověka je neideologický, zatímco uctívání obětí je vždy ideologické.
Proč by vlastně vůbec bylo třeba někoho uctívat, pokud by se tyto ideologie úplně zrušily? A kdo je zruší?
Koneckonců, ani na ten pohřeb nechodíme každému, ale jen tomu, koho jsme měli rádi.