O německých a českých volbách
Marek BendaShodou ještě nedávno nepředvídaných okolností se budou v České republice konat sněmovní volby v podzimním termínu měsíc po těch německých. Přemítat o tom, co si vzít k srdci a čeho se vyvarovat, se proto přímo nabízí.
Zatímco v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pravděpodobně nebude díky již několikáté vlně mobilizace „na obranu svobody a demokracie“ a kampaním proti „zlodějům a korupčníkům“ i nástupu hned několika ambiciózních a nevyzpytatelných stran o zábavu nouze, v Německu jako by došlo k repríze nevýrazné kampaně z roku 2009. Pryč jsou doby voleb 2002 či 2005, které zcela ovládly diskuse o zásahu v Iráku, případně o Kirchhofovu návrhu „rovné“ daně.
Přitom potenciál pro napínavý souboj by zde jistě byl například díky špionážní aféře americké tajné služby NSA v Německu, skrze diskusi o zavedení stropu pro příjmy vrcholných manažerů po vzoru švýcarských snah nebo debatu o zahraničněpolitické roli Německa nejen v syrské krizi.
To by však museli být v čele hlavních politických stran zcela jiní lidé než Angela Merkelová a Peer Steinbrück. Nátura obou lídrů totiž dopustila, že volební kampaň zcela ovládl důraz na expertízu a vyvažování rizik. Hlavní spor mezi CDU/CSU a SPD tak není veden mezi čitelnými programy, koncepty či alespoň postoji, ale pouze o to, zda je možné se spokojit s tím, co máme, nebo zda se přece jen kdesi cosi málo zanedbalo.
Co by to ale mělo být, to má potíže jasně a výstižně pojmenovat i hlavní opoziční strana sama a pokud ano, pak nenabízí od vládní koalice skutečně alternativní a pro voliče přitažlivé přístupy.
Voliče za srdce příliš nechytí diskuse o parametrických změnách v oblasti nároku na státní důchod (samotný Steinbrück dokonce mluví jen o „flexibilizaci“ jinak spolu s CDU nesporného cíle navýšení důchodového věku na 67 let do roku 2029) či o prioritě školky před vyplácením příspěvku na péči o dítě.
A možnosti zatraktivnění boje o hlasy voličů dále ztenčuje, pokud se oba volební rivalové již vzdali i ve střední Evropě oblíbeného volání po vyrovnání se s minulostí a antikomunismu: východní Němka Angela Merkelová spolu s CDU skutečně tuto českou, polskou i maďarskou stálici považuje za vyčpělou a postkomunistickou Die Linke kritizuje výlučně za její „nekonstruktivnost“ v současných politických postojích.