Berlusconi, Nečas a „diktatura“ spravedlnosti

Ivan Foletti

Útoky, které na adresu policie a státních vyšetřovatelů provádí Silvio Berlusconi či Petr Nečas, jsou pro Evropu velmi nebezpečné. Zpochybňováním práce justice a policie jako celku připravují půdu pro globální a systémovou nespravedlnost.

Čtvrtek 1. srpna by se pro Itálii měl stát historickým dnem. Bývalý premiér, šéf strany Popolo della Libertà a mediální magnát Silvio Berlusconi byl pravomocně odsouzen k čtyřletému trestu odnětí svobody za daňové úniky. Vzhledem k amnestii z roku 2006 mu byl sice trest zkrácen na pouhý rok, a protože je Berlusconimu 76 let, velice pravděpodobně si trest odbude v domácím vězení.

Soud také přikázal znovu přezkoumat zákaz, udělený v nižší instanci, Berlusconiho veřejného působení na pět let. Ovšem bude-li tento zákaz potvrzen, jedná se o konec Berlusconiho politické kariéry, která rozhodující měrou determinovala italskou politiku posledních dvaceti let.

Čtyřnásobný premiér Berlusconi proslul svými skandály, svou neuvěřitelnou arogancí a, z mého pohledu paradoxní, stálou oblibou u obrovského množství Italů. Možná trochu v pozadí zůstává fakt, že Berlusconiho vlády se také podílely rozhodujícím způsobem na tom, čemu on sám říká „liberální revoluce“. Možná by ale bylo přesnější mluvit o „podnikatelské revoluci“, protože Berlusconiho kabinety psaly zákony na míru pro velké soukromé subjekty.

Dramaticky se tato opatření promítla na trhu práce, kde flexibilizace pracovních míst vedla ke stále větší nejistotě mezi zaměstnanci. Během posledních dvaceti let se tak sedmá světová ekonomika dostala do situace, kdy čím dál tím širší skupina „mladých“ lidí de facto nikdy neměla stálou práci (slovo mladí je v uvozovkách, protože se dnes v Itálii takto vyjadřují o lidech od 20 do 45 let). Sociální efekty tohoto procesu mají nedozírné následky.

Berlusconi byl za posledních 20 let padesátkrát soudně stíhán a sedmkrát nepravomocně odsouzen. Mezi jeho údajné (a nyní již v jednom případě prokázané) prohřešky patří více méně cokoliv: od korupce (caso Carfagna) přes zmiňované daňové úniky až po případ Ruby (premiér měl platit za pohlavní styk nezletilé prostitutce, na jejíž ochranu posléze zneužil pravomoci veřejného činitele).

S trochou nadsázky se dá dokonce říct, že je Berlusconiho jméno spojováno se všemi problematickými kapitolami italských dějin posledních desetiletí od skandálu zednářské lóže P2, po aktivity spojené s mafií.

×
Diskuse
JV
August 12, 2013 v 20.20
Skvělý článek
Skvělý článek přesně vystihující další aktuální trend v ničení zbytků společenské soudržnosti. Jde o privatizaci práva a výkonné moci. Nic nesmí platit obecně a pro všechny. Vše lze zpochybnit, nic netřeba respektovat. Samozřejmě jenom těmi, kteří na to mají. Peníze, postavení, informační kapitál.
Jiří Vyleťal
PM
August 13, 2013 v 10.57
Demokratický režim je jedinečný také svou nestabilitou.
Takže získat většinu populace k jeho dlouhodobé stabilizaci je buď následek silné politickospolečenské katastrofy/šoku, nebo výsledek tajemného vnuknutí.
Schopnost opozice kontrolovat mocenské pudy kriminálně orientovaných elit je zatím taknějak v nedohlednu......ať koukám jak koukám.