Tvrdívalo se kdysi, že v Praze by vyhrála i Klausova tenisová raketa, pokud by kandidovala za ODS. I lidem s politickým rozhledem voličů tenisové rakety se ale může podařit dobrý vtip. Současné vyzdvihování Petra Nečase jakožto oběti vlastní slušnosti je právě takovým povedeným vtipem. Má-li být bráno vážně, prokazuje ztrátu soudnosti i paměti.

Pokud to nebylo jasné už předtím, poslední aféra přinejmenším ukázala, že Petr Nečas je slaboch. Člověk, který neřídí ani vládu, jíž je premiérem, ani stranu, jíž předsedá, ani vlastní šéfku kabinetu. Omluvou mu může být, že ve své roli strukturně vzato musel být slabochem — kdo jiný by mohl dělat předsedu strany, která ve skutečnosti už dávno není stranou, ale spíš konfederací lokálních mafií?

Některým lidem toto slabošství stačí jako jakýsi indikátor dobrého srdce a slušnosti. Padl-li Nečas do šlamastyky, říkají, bylo to jen proto, že jako první umožnil, aby se u nás opravdu vyšetřovala korupce. Pro tuto dobrotu šel na politickou žebrotu, když se stal jedním z prvních vyšetřovaných. Jednomu by ukápla slza.