Ani nabídka podílu na moci a zmírnění represí, ani vyhrůžky násilnou pacifikací dosud nezměnily postoj těch Egypťanů, kteří zůstávají od 3. července v ulicích. Stoupenci Muslimského bratrstva trvají na propuštění exprezidenta Muhammada Mursího a dalších vůdců hnutí, stále též žádají návrat k předpřevratovým poměrům. Teprve po propuštění všech svých předáků jsou bratři ochotni začít vyjednávat. Takto vypadá politická situace v Egyptě v posledních týdnech — podle většiny pozorovatelů zůstává zablokována.

„Může jít stejně tak o vleklé dusno, jako o krátký klid před bouří. Mezi zpravodaji zahraničních médií převládá stále názor, že se spor rozhodne v příštích několika týdnech,“ uvádí Lyse Doucetova, vedoucí skupiny dopisovatelů BBC.

Již od začátku minulého týdne přilétají do Egypta špičkoví diplomaté z Evropy, USA i oblasti Zálivu, kteří se snaží zprostředkovat dohodu. Nejprve to byla vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová, poté náměstek amerického ministra zahraničí William Burns. O víkendu přibyli do země i jedni z nejvlivnějších senátorů USA — Lindsey Graham a John McCain. Přijeli také ministři zahraničí Kataru a Spojených arabských emirátů.

Mise všech těchto politiků přinesla dílčí výsledky. V pondělí armáda a prozatímní vláda oznámily, že jsou ochotny propustit některé z vězněných bratrů, odblokovat konta Bratrstva a nechat tři ministerské posty právě pro hnutí. V úterý pak Graham s McCain vyzvali k propuštění „všech politických vězňů“, což by dle znalců neučinili, kdyby jim nedala alespoň část dnešní mocenské elity nějakou garanci, byť nefomální.

Mluvčí Muslimského bratrstva ovšem hovoří stále stejně: Nejprve musí být propuštěn Mursí a další, pak se můžeme bavit vážně. S uznáním režimu vzešlého z puče však počítat nemůžete.

Výzvy a nabídky ze strany nového režimu přitom též doplňují obecné, avšak ustavičné hrozby. Nejvyšší rada ozbrojených sil například v neděli opět zdůraznila, že nabídka k usmíření není časově neomezená a že stále platí vládní pověření policie z 31. července: „využít všech nutných prostředků“, aby bratské demonstrace v „zájmu národní bezpečnosti“ skončily.

Dění v ulicích

Stoupenci Muslimského bratrstva se shlukují pravidelně každý den v Káhiře, a to na dvou místech: na náměstí Nahdá ležícím v západní části města a u mešity Rábaa al-Adavíja, jež stojí na východě. U této mešity vznikl též protestní tábor, který se objevuje na většině televizních záběrů. V pátek a o víkendech se navíc konají průvody vybranými částmi Káhiry. Demonstruje se také v Alexandrii a několika dalších městech v deltě Nilu.

Na slavném náměstí Tahrír bratři neprotestují. Káhirský středobod, na němž se srocovaly davy před rezignací Husního Mubaraka v zimě 2011 a kde se demonstrovalo i v červnu před svržením Mursího, se stal tradičním shromaždištěm skupin, které současnou vládu podporují: liberálů, levičáků, nespokojené mládeže a odpůrců islamistické politiky, mezi něž patří i část stoupenců starého — tj. Mubarakova — režimu. Poslední velká demonstrace proběhla na Tahríru v pátek 26. července poté, co armáda vyzvala Egypťany, aby vyjádřili podporu novému kabinetu, „tažení armády proti terorismu“ a plánům na změnu ústavy.