Humanismus, ne kapitalismus - 7 základních alternativ
Vladimír NindelÚvaha kreslí takový obraz lidské společnosti, v níž člověk není určován zvěcnělými ekonomickými vztahy a je tedy skutečně svobodný, v níž ekonomika nediktuje celým státům jejich politiku a nečiní z lidí „lidské zdroje“.
Hlavní alternativou ke kapitalismu je svoboda člověka, chovajícího se přátelsky a zodpovědně k jiným lidem a k Zemi. I ve společnostech označovaných za demokratické je totiž skutečná svoboda a demokracie často spíš alternativou než skutečností. Zodpovědná svoboda a v jejím rámci tvořivé myšlení, tyto základní charakteristiky člověka, mají přednost před všemi dočasnými politickými, ekonomickými a dalšími formami, které vyvinul.
Kdyby lidé nemohli svobodně přemýšlet a diskutovat o společenském světě, ve kterém žijí, octli by se v novém totalitárním systému.
1. Svoboda je první ze všech alternativ. Svoboda myšlení a jeho projevů, bez cenzury, autocenzury, zastrašování, klamání a manipulací. Souvisí velmi úzce se vzděláním, informovaností, občanskou orientovaností. Vzděláním s co největší univerzálností (vědomím souvislostí), hloubkou a dostupností; skutečně nezávislými, občanům sloužícími a otevřenými médii; kultivací reálné odpovědné každodenní demokracie nahrazující demokracii zbavenou živého obsahu, neodpovědnou, zpeněžněnou a formální. Mnoho lidí se zase bojí — a je člověk, který se bojí, svobodný? Jak to, že téměř čtyřiadvacet let po „sametové revoluci pravdy a lásky“ je svět tolika lidem nepřátelský a odcizený? Budeme se celé svoje dějiny bát, nebo s tím můžeme a chceme něco dělat? Svoboda otevírá nové prostory, jenže dnes jsou mnohé prostory spíš omezovány nebo rovnou uzavírány.
Člověk žije společně s jinými lidmi na planetě Zemi a využívá její zdroje. Svou prací a s využitím těchto zdrojů vytvořil během tisíciletí systém hospodaření a uvnitř něho zvláštní produkty, sloužící dalšímu pohybu tohoto systému - od nástrojů a strojů až po realitě vzdálené a málokomu srozumitelné formy finančních aktiv. Vše, co vzniká a pohybuje se uvnitř tohoto systému, v lokálním i globálním měřítku, co můžeme pojmenovat jako kapitál, musí sloužit člověku. Kapitál nesmí vládnout lidem a společnosti. Finance a peníze se musí stát veřejnou službou.
Ekonomický systém je tu proto, aby svými výstupy - výrobky a výkony - umožňoval lidem svobodný, důstojný a smysluplný život. Je prostředkem, nikoli cílem, nesmí být pánem a nesmí devastovat lidi a planetu. To je druhá základní alternativa. Ekonomický systém a v jeho rámci kapitál jsou jen nástroje, prostředky rozvoje lidství. Přesto mnozí lidé - spíš nevědomě než vědomě - přijímají skutečnost převrácení života v téměř úplné a nepřirozené podřízenosti systému kapitalismu málem jako věčnou a nezměnitelnou. Neuvědomují si například, že kapitalismus byl hlavním viníkem vzniku totalitárních systémů dvacátého století.
2. Prostředky, umožňující člověku provozovat hospodaření s omezenými zdroji, by mu neměly vládnout. My však žijeme v systému vlády kapitálu nad velkou většinou lidí. Kapitál dal současnému systému jméno, systém se však ke svému jménu příliš nehlásí a často používá eufemismy. To ovšem nebrání položení otázky: bude nám vždy vládnout něco (náš vlastní zpředmětněný vztah) nebo si budeme vládnout sami? Budou formy, které jsme sami vytvořili, navždy našimi božstvy a bůžky, nebo jim nadřadíme svoji svobodu a kritický rozum? Osvobodíme se od mytologie nebo jsme a zůstaneme vyznavači Neviditelné ruky a poddanými nedemokratických struktur, které se na ni odvolávají?
Přiznám se, že i já sám vlastním něco půdy, ale trochu se za to stydím - vždyť za tu chvíli co tu jsme, k čemu mi to, jako městskému člověku bude? Radost proto mám, když skuteční zemědělci na ní vypěstují pšenici a to je ta svoboda něco vytvořit. I však v důsledku toho, diskutujeme-li o svobodě člověka, nemůže nám uniknout i svoboda přírody - a ta už se také diskutuje a to je dobře.
Deficit této úvahy bych nicméně spatřoval v jednom ohledu: totiž v tom, co všechno "je zapotřebí" udělat. Je nutno zhumanizovat ekonomiku, osvobodit člověka od diktátu kapitálu, od nadvlády odcizených struktur, je třeba je třeba...
Tak nějak to připomíná onen prosulý "jetřebismus" pseudosocialistického režimu, který vždycky věděl co by bylo zapotřebí udělat lépe, ale přitom základními nastaveními svého systému svůj lid přímo vedl k tomu dělat pravý opak onoho "potřebného".
I tady, je nutno si uvědomit, že nadvláda jak kapitálu, tak i veškerých dalších dehumanizovaných a zvěcnělých struktur nad člověkem není jenom nějakou náhodou, něčím co by si jenom někdo tak nějak vymyslel - a co by tedy zase bylo možno odstranit a překonat, jenom když k tomu bude dost dobré vůle. Jsou zkrátka věci, které jsou dané a podmíněné systémově, vyplývají logicky ze samých základních určení daného ekonomicko-sociálního systému. A jestliže je cílem dosáhnout humánnějšího uspořádání lidských věcí, pak to prostě nepůjde bez zcela zásadních změn právě tohoto systému.