Hned druhý den povodní oznámil hlavní původce recese české ekonomiky, že vláda uvolní nejprve stovky milionů korun na záchranné práce a po jejich skončení bude k dispozici přesunem z jiných rozpočtových kapitol asi pět miliard korun na obnovu. Rychlost reakce dokazuje schopnost improvizovat. Také ale odvážnou rétoriku: vláda se tváří, že může navzdory zbytečné recesi (díky škrtům a daněmi potlačovanému rozvoji) a zbytečně velké nezaměstnanosti přelít částky zdaleka neodpovídající vzniklým škodám. Tím se ale vytváří zárodek dalších mnohamiliardových škod v budoucnu.

Evropský komisař Johannes Hahn vyjádřil 3. června méně okázale soustrast obětem povodní a sdělil, že z fondů, vytvořených na úrovni EU po povodních v roce 2002, mohou tři země, postižené povodněmi, pokud o pomoc požádají do desíti týdnů po počátku přírodní katastrofy, obdržet finanční pomoc. Ta podle pravidel dosáhne pro Rakousko 1,79 mld. euro, pro Německo 3,67 mld. euro a pro ČR 872 mil. euro, tedy asi 22,5 mld. korun.

Nyní je zapotřebí soustředit se na záchranné akce; ovšem již s žádostí o pomoc z fondů EU bude zapotřebí objasnit, která preventivní opatření, navržená po povodních v roce 2002, na něž se daly použít prostředky na spolufinancování z EU, nebyla provedena. To se netýká jen hráze v Zálezlicích, jejíž stavba byla navržena před deseti lety, ale začala se stavět před rokem; týká se to třeba i čističky odpadních vod pro Prahu, která „vylepšuje“ kvalitu vody v Labi až po Hamburk.

Úspory ekonomických diletantů, které podvázaly růst ekonomiky a zachování zaměstnanosti, snížily příjmy státu tak, že to převyšuje efekty z úspor. Úspory povedou k dalšímu zbídačování, protože se opět škrtnou či odsunou potřebná opatření v oblasti obnovy, údržby a rozvoje dopravní infrastruktury, regulace odtoků vod aj.

Pokusí se někdo konečně vypočítat, co stál i v této oblasti vládou prohlubovaný úpadek ekonomiky?