Nezvladatelná zadluženost patří k nejvíce devastujícím problémům v české společnosti. Počet exekucí neúnavně roste, exekuce snižují motivaci lidí pracovat, vedou ke ztrátě bydlení, následnému odnímání dětí do ústavní péče a vůbec jdou často ruku v ruce se závažnými sociálními problémy, z jejichž pavučiny se jen velmi těžko uniká a na jejichž zmírňování stát vydává miliardy. Problém sice zpravidla začíná na straně dlužníků, ať už v důsledku jejich nepozornosti, nerozvážnosti či přímo hlouposti, ale jeho rozsah bobtná do absurdních rozměrů kvůli špatnému legislativnímu nastavení. Asi největším kamenem úrazu je přitom nemorální výše náhrad nákladů soudního řízení u tzv. bagatelní pohledávek (spor o jistinu do 10 000 Kč), kdy i nepatrné dluhy v řádu stokorun mohou vyústit v desetitisícové pohledávky a likvidační exekuce.

Tak nějak by se dalo shrnout poznání posledních let, které se dnes už od sociálních pracovníků, analytiků společnosti a právníků rozšířilo i do značné části společnosti. Situace v oblasti super-výnosného podnikání s tzv. bagatelními dluhy se ale díky aktivitám neziskových organizací, některých soudců a v neposlední řadě také některých zákonodárců vyvíjí (snad k lepšímu) a zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen přísudková vyhláška) nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. dubna je dobrou příležitostí k zintenzivnění debaty o tomto vývoji.

Krátká historie byznysu s dluhy

Před účinností přísudkové vyhlášky se náhrady nákladů soudního řízení na právního zástupce vyměřovaly podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), kdy poražený v soudním sporu hradil vítězi náklady na advokáta podle sazby za jeden úkon (sazba závisela na výši žalované částky) a počtu právních úkonů, které advokát vítěze ve sporu vykonal (stav do konce roku 2000). Například pohledávka od 1 001 do 5 000 Kč znamenala sazbu 750 Kč pro advokáta za každý vykonaný právní úkon.

Čím složitější a delší byl tedy spor, tím větší odměna náležela advokátovi a tím vyšší náklady řízení musel poražený ve sporu uhradit vítězi. Tento model někdy motivoval advokáty k výkonu nadbytečných právních úkonů, což byl jeden z hlavních důvodů, proč byla vyhláška nahrazena dnes diskutovanou (a před několika dny Ústavním soudem zrušenou) přísudkovou vyhláškou. Ta pro advokáty zavedla paušální odměny závislé na výši žalované částky, ale téměř nezávislé na počtu právních úkonů.

Nový model vytvořil velmi lukrativní byznys s tzv. bagatelními pohledávkami, které vznikají typicky např. při nezaplacení pokuty za jízdu načerno či doplatků za energie. Rozmohla se praxe, kdy někteří advokáti zakládají firmy, skrze které skupují pohledávky ve velkém (tisíce či desetitisíce pohledávek). Pohledávky následně vymáhají pomocí elektronických návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu. Takové návrhy mají charakter šablon, ve kterých je zapotřebí změnit jen několik identifikačních údajů. Na tento jednoduchý úkon si ale tito advokáti najímají skrze své firmy sami sebe a vyplácejí si odměnu za právní pomoc, jejíž uhrazení pak žádají po dlužníkovi.

Za maximálně několikaminutovou práci administrativního charakteru si tak např. u pohledávek proti černým pasažérům ve výši 1 020 Kč účtovali až do února 2012 náklady 7 920 Kč (včetně DPH) jen v nalézacím řízení. Celkový dluh pro dlužníka pak ještě zvýšil soudní poplatek (800 Kč), a pokud došlo k exekučnímu řízení, narostl ještě o další odměnu advokátovi (3 600 Kč), odměnu exekutorovi (3 000 Kč) a tzv. hotové náklady exekutora (3 500 Kč). Také u těchto položek (vyjma soudního poplatku) bylo zpravidla přičteno DPH — toho času 20 % (od 1. 1. 2013 je DPH 21 %), takže celková exekuce nakonec mohla být vedena na majetek v hodnotě až 21 860 Kč. Výsledný nepoměr dlužné částky a celkových nákladů řízení byl nejen na první pohled absurdní, ale také se zcela vymykal situaci v ostatních evropských zemích, jak opakovaně upozorňovala organizace Člověk v tísni, např. zde nebo zde.