Nezvladatelná zadluženost patří k nejvíce devastujícím problémům v české společnosti. Počet exekucí neúnavně roste, exekuce snižují motivaci lidí pracovat, vedou ke ztrátě bydlení, následnému odnímání dětí do ústavní péče a vůbec jdou často ruku v ruce se závažnými sociálními problémy, z jejichž pavučiny se jen velmi těžko uniká a na jejichž zmírňování stát vydává miliardy. Problém sice zpravidla začíná na straně dlužníků, ať už v důsledku jejich nepozornosti, nerozvážnosti či přímo hlouposti, ale jeho rozsah bobtná do absurdních rozměrů kvůli špatnému legislativnímu nastavení. Asi největším kamenem úrazu je přitom nemorální výše náhrad nákladů soudního řízení u tzv. bagatelní pohledávek (spor o jistinu do 10 000 Kč), kdy i nepatrné dluhy v řádu stokorun mohou vyústit v desetitisícové pohledávky a likvidační exekuce.

Tak nějak by se dalo shrnout poznání posledních let, které se dnes už od sociálních pracovníků, analytiků společnosti a právníků rozšířilo i do značné části společnosti. Situace v oblasti super-výnosného podnikání s tzv. bagatelními dluhy se ale díky aktivitám neziskových organizací, některých soudců a v neposlední řadě také některých zákonodárců vyvíjí (snad k lepšímu) a zrušení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále jen přísudková vyhláška) nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. dubna je dobrou příležitostí k zintenzivnění debaty o tomto vývoji.

Krátká historie byznysu s dluhy

Před účinností přísudkové vyhlášky se náhrady nákladů soudního řízení na právního zástupce vyměřovaly podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), kdy poražený v soudním sporu hradil vítězi náklady na advokáta podle sazby za jeden úkon (sazba závisela na výši žalované částky) a počtu právních úkonů, které advokát vítěze ve sporu vykonal (stav do konce roku 2000). Například pohledávka od 1 001 do 5 000 Kč znamenala sazbu 750 Kč pro advokáta za každý vykonaný právní úkon.

Čím složitější a delší byl tedy spor, tím větší odměna náležela advokátovi a tím vyšší náklady řízení musel poražený ve sporu uhradit vítězi. Tento model někdy motivoval advokáty k výkonu nadbytečných právních úkonů, což byl jeden z hlavních důvodů, proč byla vyhláška nahrazena dnes diskutovanou (a před několika dny Ústavním soudem zrušenou) přísudkovou vyhláškou. Ta pro advokáty zavedla paušální odměny závislé na výši žalované částky, ale téměř nezávislé na počtu právních úkonů.

Nový model vytvořil velmi lukrativní byznys s tzv. bagatelními pohledávkami, které vznikají typicky např. při nezaplacení pokuty za jízdu načerno či doplatků za energie. Rozmohla se praxe, kdy někteří advokáti zakládají firmy, skrze které skupují pohledávky ve velkém (tisíce či desetitisíce pohledávek). Pohledávky následně vymáhají pomocí elektronických návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu. Takové návrhy mají charakter šablon, ve kterých je zapotřebí změnit jen několik identifikačních údajů. Na tento jednoduchý úkon si ale tito advokáti najímají skrze své firmy sami sebe a vyplácejí si odměnu za právní pomoc, jejíž uhrazení pak žádají po dlužníkovi.

Za maximálně několikaminutovou práci administrativního charakteru si tak např. u pohledávek proti černým pasažérům ve výši 1 020 Kč účtovali až do února 2012 náklady 7 920 Kč (včetně DPH) jen v nalézacím řízení. Celkový dluh pro dlužníka pak ještě zvýšil soudní poplatek (800 Kč), a pokud došlo k exekučnímu řízení, narostl ještě o další odměnu advokátovi (3 600 Kč), odměnu exekutorovi (3 000 Kč) a tzv. hotové náklady exekutora (3 500 Kč). Také u těchto položek (vyjma soudního poplatku) bylo zpravidla přičteno DPH — toho času 20 % (od 1. 1. 2013 je DPH 21 %), takže celková exekuce nakonec mohla být vedena na majetek v hodnotě až 21 860 Kč. Výsledný nepoměr dlužné částky a celkových nákladů řízení byl nejen na první pohled absurdní, ale také se zcela vymykal situaci v ostatních evropských zemích, jak opakovaně upozorňovala organizace Člověk v tísni, např. zde nebo zde.

Odpor některých soudců

Proti této praxi se postavili soudci civilního úseku Okresního soudu v Ústí nad Labem. Soudce a tiskový mluvčí soudu Jan Tichý publikoval 6. června 2011 v Lidových novinách článek Elektronická spravedlnost, ve kterém praxi označil za zneužití procesního práva a veřejně se snažil obhájit postup ústeckého okresního soudu, který v těchto absurdních případech odmítl oprávněným (věřitelům) přiznat náhradu nákladů na advokáta. Své rozhodnutí soudci postavili na zdůvodnění, že firma, která se specializuje na skupování a žalování pohledávek a provádí tuto činnost rutinně, by měla být schopna podat jednoduchý návrh na vydání platebního rozkazu bez pomoci advokáta.

Postup „podnikavých“ advokátů označil Tichý v článku za „sice možný, avšak současně zjevně neopodstatněný, resp. neúčelný (ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu).“ Odůvodnění rozhodnutí bylo komplexnější, nicméně povinnost hradit náklady na advokáta protistraně tehdy okresní soud dlužníkům neuložil. Toto rozhodnutí bylo zcela přelomové a slibovalo cestu, jak se s takovými vykutálenými advokáty a jejich pochybnými firmami do budoucna vypořádat. Stanovisko obecných soudů ale nebylo jednotné, takže podobná rozhodnutí často narazila u odvolací instance. Věci už se ale daly do pohybu. Téma se v justici stalo intenzivně diskutované a řada soudců se s dosavadní praxí nechtěla smířit.

Legislativní zásahy a nálezy Ústavního soudu

Rok 2012 znamenal v této oblasti řadu změn. Nejprve byla přísudková vyhláška novelizována (vyhl. č. 64/2012 Sb.), takže advokátské paušály za bagatelní částky se od března 2012 o něco snížili (např. k pokutě 1 020 Kč za jízdu na černo by už dlužník zaplatil za advokáta protistrany v nalézacím řízení „jen“ 5220 Kč (oproti 7 920 Kč před novelizací), pokud došlo k exekučnímu řízení a exekuci, mohla být celková vymáhaná částka (tj. jistina, soudní poplatek, náklady právního zastoupení věřitele, odměna exekutora a náklady exekutora) až 17 810 Kč, což je stále částka neúnosně vysoká, z níž vymáhaná jistina představuje jen necelých 6 %. Například v Německu představuje v takovém případě jistina přes 30 % celkové vymáhané částky, jak vyplývá z analýz organizace Člověk v tísni.

Zásadní změnu přinesly ale především dva nálezy ÚS. V nálezu sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 vyslovil Ústavní soud stanovisko, že pravidlo, podle kterého lze vítězi v soudním sporu přiznat náhradu pouze účelně vynaložených nákladů, se vztahuje i na náklady spojené se zastupováním advokátem (do té doby soudy obvykle náklady na zastoupení účastníka advokátem automaticky považovaly za účelné). Tento nález jednoznačně podpořil dříve zmíněný právní názor ústeckého okresního soudu. S takovým nálezem samozřejmě výrazně klesala pravděpodobnost, že by rozhodnutí okresního soudu založené na úvaze soudců z Ústí n. Labem napříště narazilo u soudu odvolacího.

Asi za ještě významnější lze označit nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012, ve kterém ÚS vyslovil stanovisko, že v určitých případech mohou obecné soudy s ohledem na princip proporcionality mezi výší vymáhané částky a výší náhrady nákladů určit výši odměny za zastupování věřitele advokátem tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek vymáhané jistiny. Mnoho soudců se podle nálezu začalo řídit a v případě tzv. formulářových žalob bagatelních pohledávek přiznávalo odměny advokátům podle tohoto klíče. Odměna za pohledávku 1 020 Kč v bagatelním sporu v nalézacím řízení tak byla stanovena na 1 020 Kč (plus 600 Kč jako tzv. paušální náhrada hotových výdajů za dva poskytnuté právní úkony obvyklé v takovém řízení), což pro dlužníky znamenalo výrazné odlehčení.

Nález ale nevyužívali zdaleka všichni soudci, takže přestože pro některé dlužníky se situace zlepšila, jiným rostly dluhy pod rukama i nadále. Situace, ve které jsou celkové náklady vymáhání pohledávky natolik odlišné v závislosti na soudci, který o věci rozhoduje, je v právním státě dlouhodobě nežádoucí. Proto je dobře, že celou přísudkovou vyhlášku zpochybnila skupina senátorů před ÚS. Ten vyhlášku zrušil s odůvodněním, že ač byla původně vedena úmyslem odstranit průtahy soudního řízení, způsobila ve skutečnosti „závažné negativní důsledky, porušující základní práva a způsobující disfunkce justičního systému.“

ÚS se přiklonil k názoru, že vyhláška vede ke zneužívání procesního práva jako nástroje dosahování obchodního zisku, přičemž přiznávané náklady jsou natolik vysoké, že je z principu výhodné se soudit i o předměty plnění nepatrné hodnoty. Počet takto vedených sporů navíc neúměrně zatěžuje soudy. ÚS si v nálezu také všímá, že systém vyvolává sociálně nežádoucí následky — vede k ožebračování značné části obyvatelstva, která se ocitá ve vážných existenčních potížích. Hodnocení ÚS pokračuje řadou dalších bodů a je uzavřeno stanoviskem, že dosavadní judikatura ÚS potvrzuje nutnost přijetí nové právní úpravy, která zohlední rozhodnutí ÚS.

Co bude dál?

Nutnost přijetí nové právní úpravy je klíčovým sdělením. Zrušení vyhlášky jako celku totiž odkazuje soudce na původní vyhlášku č. 177/1996 Sb., která měla a má své problémy. Bez nové právní úpravy přitom lze sotva očekávat sjednocení soudní praxe. U bagatelních sporů v řádu stokorun jsou náhrady nákladů soudního řízení na advokáta věřitele v nalézacím řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. stále relativně vysoké, rozhodně mohou významně překračovat výši jistiny pohledávky.

Je téměř jisté, že někteří soudci budou nadále používat nález ÚS odkazující na princip proporcionality a odměnu advokáta budou stanovovat do výše žalované jistiny. Jiní prostě místo přísudkové vyhlášky sáhnou po advokátním tarifu. Rozdíly v přisouzených částkách budou menší než doposud, ale stále bude panovat nejednotnost rozhodování. Je zcela zřejmé, že nová právní úprava je na pořadu dne. A právě tento moment by neměl uniknout pozornosti veřejnosti, protože pozornosti advokátské lobby neunikne zcela určitě.

Doufejme, že nová legislativní úprava bude pod drobnohledem organizací neziskového sektoru, např. organizace Člověk v tísni, která se tématem dlouhodobě zabývá, přispívá k jeho medializaci a bourá zažité mýty, například ten, že ochrana dlužníka je na úkor věřitele. (Není! Pokud systém uvrhne dlužníka do nezvladatelných dluhů a exekucí, snižuje se pravděpodobnost, že po zaplacení nepřiměřených pohledávek advokátů a exekutorů na věřitele ještě něco zbude. Snížení obscénních nákladů na jednoduché řízení je jak v zájmu dlužníka, tak v zájmu věřitele, ale také v zájmu všech daňových poplatníků, kteří platí sociální stát, jenž se stává nevyčerpatelným zdrojem pro exekutory.)

Bylo by ale žádoucí, kdyby pozornost vznikající legislativě věnovalo také Ministerstvo práce a sociálních věcí, které musí dobře vědět, jaký problém předluženost populace představuje. Uvidíme, zda němý tlak ze strany judikatury ÚS a neformální tlak ze strany neziskového sektoru, ale třeba i zmíněného MPSV — pokud tématu bude věnovat pozornost —, převáží nad lobby advokátů. O tom, že to nebude jednoduché, svědčí dosavadní vývoj, ve kterém byla advokátní lobby úspěšná.

To bývá vysvětlováno mj. vysokým podílem advokátů a koncipientů v poslanecké sněmovně. Zrekapitulujme pro přehlednost vývoj samotných odměn advokátů pouze v nalézacím řízení, ve kterém se síla advokátní lobby dobře zrcadlí. (Výše v textu byly uváděny všechny položky, o které se dlužná částka v důsledku vymáhání jistiny navyšuje, aby byl ilustrován dopad na dlužníky. V následujícím shrnutí jde spíše o ilustraci dosavadních úspěchů advokátní lobby. Ze stejného důvodu jsou níže uvedené částky bez DPH, která netvoří odměnu advokáta, přestože se podílí na zátěži pro dlužníka.) Jako jistinu budeme v ilustračním příkladu uvažovat již dříve použitých 1020 Kč.

• Od 1. července 1996 činila odměna advokáta 750 Kč za úkon, přičemž celkově byly úkony v bagatelním sporu obvykle dva, tedy celkem 1 500Kč, 147 % jistiny. (Vyhláška MS č. 177/1996 Sb.)
• Od 1. 1. 2001 nabyla účinnosti přísudková vyhláška a nově zavedená paušální odměna advokáta činila 4 500 Kč, tedy 441 % jistiny. Ministrem spravedlnosti byl tehdy Pavel Rychetský. (Vyhláška MS č. 484/2000 Sb.).
• Přísudková vyhláška byla novelizována a od 1. 9. 2006 paušální odměna vzrostla na 6 000 Kč, tedy 588 % jistiny. Pod novelizací je podepsán nechvalně proslulý ministr spravedlnosti Pavel Němec.
• První změnu k lepšímu přinesla další novelizace přísudkové vyhlášky účinná od 1. 3. 2012, podle které činila odměna 3 750 Kč, tedy 357 % jistiny. Pod tou je podepsán ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
• Už na konci března 2012 ale vyšel nález ÚS, podle kterého někteří soudci přisuzovali advokátům odměnu jen do výše 100 % jistiny. Tehdy začala v rozhodování nejednotnost, protože, jak bylo řečeno výše, velká část soudců nález týkající se formulářových žalob ignorovala a i formulářové žaloby byly rozhodovány mnohdy nadále podle přísudkové vyhlášky.
• V nejbližších dnech (ke dni publikace nálezu ve Sb.) vstoupí v účinnost nález ÚS rušící přísudkovou vyhlášku. Odměna advokáta bude stanovena podle advokátního tarifu na 3 000 Kč. (Sazba za jeden úkon při jistině 1 001 až 5 000 Kč totiž mezitím vzrostla ze 750 Kč na 1 000 Kč a povinnost zaslat předžalobní upomínku (od 1. 1. 2013) způsobila, že počet úkonů obvyklých v bagatelních sporech vzrostl ze dvou na tři.) Někteří soudci ale budou jistě dál vycházet z úvahy ÚS odkazující na princip proporcionality a odměnu budou přisuzovat do výše jistiny. 

Závěrečné poznámky

1) Iva Chaloupková, mluvčí České advokátní komory, v souvislosti se zrušením přísudkové vyhlášky uvedla v Událostech 25. 4.: „Nevadí to naprosté většině českých advokátů, kteří vždycky postupují řádně. Možná to vadí těm několika málo, kteří nám kazí jméno.“ Takový výrok nese určitý příslib. Doufejme tedy, že si advokáti nadále jméno kazit nenechají.

2) Tento stručný článek nezachycuje všechny změny, ke kterým v dané problematice v poslední době docházelo. Zpřísnění pravidel pro exekutory, ke kterým s počátkem roku 2013 došlo, shrnuje např. tento článek. Řada ze změn v něm zmíněných je významná a ubírá se správným směrem, především povinná předžalobní upomínka (byť může znamenat drobné zvýšení nákladů řízení) a povinné slučování exekucí vedených proti témuž dlužníkovi jsou pro český právní řád velkou změnou k lepšímu. To je ale na jiný článek.