Vzpomínám si na jednoho zemědělce, dříve rolníka, který někdy před dvaceti lety nabral do dlaně prsť z pole, rozemnul ji a nechal volně propadávat mezi prsty. Ukazoval mi, jak není soudržná a sype se jako písek, ačkoli to má být černozem, velice úrodná. Označil ji za „vymrskanou“, chudou na humusovité složky, trupelnatou. Umělá hnojiva sice zajistí samu výstavbu plodiny, ale nikoli úrodnost jako kvalitu prostředí, v němž ornice má i náležité fyzikální vlastnosti — například vsakování vody a schopnost ji využít, odolávat větru a splavování, tedy schopnost svou plodinu udržet i za obecné nepřízně.

Vezmu-li to jako určité podobenství, pak pěkně vymrskaným se mi jeví tento náš kapitalismus. Parazituje na úživném prostředí společnosti, jehož kvalita tkví například v tom, že člověk životní nesnáze překonává s vědomím jejich překonatelnosti, vědom si zdrojů, z nichž vyvěrá jeho síla, odhodlání, víra ve smysl jeho činění a lidská důstojnost.