Úterní volby do grónského parlamentu vyhrála sociálně demokratická strana Siumut (Vpřed). Vyplývá to z již definitivních výsledků zveřejněných ve středu. Straně, jež řídila ostrovní politiku po většinu samosprávné historie země (tj. od roku 1979), vyjádřilo podporu 42,8 procenta voličů. Hlavního konkurenta a v posledním čtyřletí nejsilnější vládní stranu — levicovou Inuit Ataqatigiit (Lidové společenství) — podpořilo 34,4 procenta hlasujících.

„Jsem velmi, velmi šťastná. Mám radost, že je Siumut zase zpět,“ uvedla pro AP Aleqa Hammondová, předsedkyně strany.

„Doufám, že se nám podaří sestavit akceschopnou vládu a splnit to, co jsme voličům slíbili,“ doplnila.

Siumut si oproti minulým volbám polepšil o téměř 12 procent a v grónském parlamentu Inatsisartut obsadí 14 míst z 31. Levice dosavadního premiéra Kuupika Kleista bude mít 11 křesel. Hammondová teď musí získat podporu alespoň dvou poslanců z šesti zbylých. Ti se do sněmovny dostali na kandidátkách levicově liberálních Demokratů, pravicově liberálního Atassutu (Solidarity) a nové Lidové strany.

Pokud předsedkyně sociálních demokratů uspěje, stane se první premiérkou v dějinách země.

Otázka těžby

Volby na ostrově, kde žije podobný počet lidí jako v Opavě nebo Karlových Varech, obvykle agentury příliš nezajímají. Letošní však byly výjimkou. Důvodem se stalo zejména ústřední téma kampaně — otázka, jak přistupovat k těžařským a zvláště čínským korporacím, které se snaží do Grónska čím dál intenzivněji pronikat.

Vláda dosavadního premiéra Kleista přistupovala k těžařům vstřícně a podle opozice schvalovala i účelově pročínské zákony. V kampani Kleistova strana zdůrazňovala, že grónský rozpočet plní v současnosti z téměř dvou třetin dotace od dánské vlády (asi třetina grónského HDP) a že ze zpracování ryb, resp. prodeje rybářských koncesí stát žít nemůže — zvláště pak, chce-li usilovat o úplné osamostatnění.

Naopak důsledně trval Kleist na úplném zákazu těžby a prodeje radioaktivních rud a minerálů. Těžařské společnosti se o Grónsko zajímají i kvůli ložiskům tzv. kovů vzácných zemin (skandia, europia, ytterbia, apod.), při jejichž loužení vzniká radioaktivní solanka. V oblastech, kde se tyto kovy nalézají, se navíc velice často vyskytuje thorium nebo uran.

Sociální demokraté Aleqy Hammondové slibovali příslušný zákaz zmírnit; zároveň ale vyzývali ke zpřísnění kontroly veškeré těžby, zvýšení těžařských poplatků, a především k důsledné regulaci očekávaného přílivu cizích (zejména čínských) dělníků — nutné podmínky rozvoje odvětví.

Grónsko má v současnosti 57 tisíc obyvatel a místní inuitská většina má ze skokového přírůstku cizinců obavy. Toho se podle pozorovatelů podařilo Hammondové v kampani využít.

Cesta k samostatnosti

Grónsko bylo po většinu moderní historie součástí Dánského království; od roku 1979 se ale postupně osamostatňuje. Po referendu v roce 2008 — resp. následném rozhodnutí dánského parlamentu — získali tamní obyvatelé mezinárodněprávní subjektivitu, právo vytvořit vlastní policii i soudy a možnost schvalovat vlastní zákony pro takřka všechny oblasti.

Dánsko si doposud udržuje kontrolu nad obrannou a z větší části i zahraniční politikou země. Grónský rozpočet je také z Kodaně stále dotován. Očekává se nicméně, že s růstem výnosů z nerostné těžby podpora postupně ustane.