Jsem člověk z města a koní se docela bojím.

Snad ještě víc než metylalkoholu.

Jsem člověk z velkého průmyslového města, který teď bydlí v malé vesničce, tam, kde lišky dávají dobrou noc. Do města naštěstí nemám moc daleko. Kolem jsou pole a les, ale koně tu nejsou, což mi nijak nechybí. Za minulého režimu se do značné míry podařilo smazat rozdíly mezi městem a vesnicí, podobně jako se smazávaly i jiné rozdíly. Trend rušení rozdílů mezi městem a venkovem do jisté míry pokračoval i po roce 1989, kdy se úspěšně podařilo odvyknout venkovany i pěstování zeleniny či chovu králíků. Místo toho se objevily úplně jiné rozdíly úplně někde jinde.

Paní Hájková, jak jste si asi povšimla, situace v ČR mě už ani nedokáže naštvat; spíše se posouvám k nebezpečnému srázu kousavého sarkasmu.

Ale s tím zahlazováním rozdílů mezi města a venkovem máte úplnou pravdu; a to nás mimochodem řadí spíše k vyspělejší části Evropy. Moravské vesnice, to jsou vlastně taková malá městečka: stylem života. Obávám se však, že v důsledku nezaměstnanosti se zvláště malá sídla začínají proměňovat v "bezútěšnou krajinu" lidí bez práce, kteří se — pokud mohou — stěhují za prací do větších měst. Ani jsem si nevšiml, že by to někoho z politiků vůbec zajímalo; že by o tom hovořil.

Úplně vás chápu, pane Kando. Člověk si připadá bezmocný, ať bydlí ve městě nebo na vesnici. Jsme bohužel závislí na tom, jak se zachovají naši spoluobčané. Ještě je možné emigrovat. Ale kam, že?

Na mě zapůsobilo Švédsko.

Ale emigrovat se nechystám :-)

Ať emigruje Kalousek.

Mimochodem, pane Kando, Žižek kdesi popisuje, jak se postmoderní člověk nemůže (nebo spíš nemusí) už ani smát. Leží si jen tak na gauči a kouká na pitomé televizní seriály, které mají v sobě smích už zabudovaný. K čemu by se ještě sám smál, když se za něj smějí jiní?