Chlieb a koňačina

Richard Filčák

Přidávání koňského masa do lasagne z „hovězího“ je důsledkem globální konkurence a neúprosného snižování nákladů. Důsledkem akumulace kapitálu v zemědělství je také stoupající nezaměstnanost v regionech.

Na škatuliach mlieka a obaloch s mäsom dnes vidíme šťastné kravy na voľnej paši, o ktoré sa starajú usmiati strýkovia s vidlami.

Za touto potemkinovskou dedinou sa však skrýva krutý konkurenčný boj, intenzifikácia výroby, zvieratá v klietkach a čoraz sofistikovanejšia chémia.

Heslo znie: znižovať náklady a zisk za každú cenu! Sú kravy drahé, pretože sú vďaka svojim občasným príbehom šialenstva pod oveľa väčším dohľadom? Nasekáme do lazaní kone. Železný zákon akumulácie kapitálu nie je nikde tak dobre viditeľný ako v poľnohospodárstve. Má svoje obete. Malých výrobcov, životné prostredie, pracovné miesta a kvalitu potravín.

Farmárov ničia monopoly obchodných reťazcov, rozličné dotácie v rozličných krajinách spoločného trhu únie a globalizujúca sa konkurencia. Koncentrácia, ku ktorej smerujeme, umožňuje úspory z rozsahu. Na väčšej ploche a vo väčších prevádzkach sa dá účinnejšie využívať pracovná sila i kapitál.

Na druhej strane koncentrácia prináša extenzívnejšie využívanie pôdy či plošnú aplikáciu umelých hnojív a chemických postrekov. Podľa odhadov v Európe vzrástla ich spotreba v povojnovom období asi desaťnásobne. Mlieko z Bratislavy zasa putuje do Nemecka, kde z neho spravia maslo, pretože v automatizovanej megaprevádzke sa to viac oplatí.

Namiesto pôvodných lokálnych výrob a predaja produkty dnes cestujú v čoraz komplikovanejších logistických schémach obchodných reťazcov. Vyžaduje si to dlhú životnosť potravín. Tu zas nastupuje chémia.

Rovnaké koláče v igelite s dvojmesačnou zárukou kúpite od Madridu po Helsinki. Ak by sme rozpočítali dopravné náklady na cestu jedného téglika jogurtu v rámci EÚ, tak by na každom obale muselo byť napísané, že zložky obsahujú asi desať metrov pohybu kamiónu. V prípade tropického ovocia, obilnín či mäsa transportovaného na naše trhy z Južnej Ameriky a Afriky by to bolo násobne viac. Nehovoriac o tom, že je zločin, ak sa voda v Keni používa na zavlažovanie ruží pre európsky trh, zatiaľ čo miestni hladujú.

Miznú pracovné miesta. Už koncom 80. rokov minulého storočia sa väčšina európskych štátov zaradila medzi čistých dovozcov potravín. Pred dvoma desaťročiami pracovalo na Slovensku v poľnohospodárstve vyše 350-tisíc ľudí. Dnes toto číslo klesá k 50-tisícom a zrejme pôjde ešte nižšie. Tu ležia korene beznádejnej nezamestnanosti v marginalizovaných regiónoch našej republiky.

Paradoxne je koňacina v mäse možno oveľa zdravšia ako mäso s antibiotikami a antidepresívami nadopovaných kráv vo veľkochovoch. Kvalita potravín sa však rýchlo stáva indikátorom sociálneho postavenia. Kto na to má, tak si kupuje bioprodukty a syr z mlieka. Kto nemá, tak je čoraz viac odkázaný na výrobky chemického priemyslu maskované za jogurty a mrazené polotovary.

K poľnohospodárstvu sa nemôže pristupovať rovnakým spôsobom ako k ekonomike výroby klincov. Je to dôležitá sociálna a environmentálna otázka, a to sa ešte len začína globálne i lokálne prejavovať zmena klímy, ktorá týmto odvetvím a nepripravenými krajinami zatrasie.

    Diskuse (8 příspěvků)
    Roman Kanda
    March 1, 2013 v 15.26
    Jsem člověk z města a koní se docela bojím.

    Snad ještě víc než metylalkoholu.
    Eva Hájková, penzistka
    March 1, 2013 v 16.7
    Jsem člověk z velkého průmyslového města, který teď bydlí v malé vesničce, tam, kde lišky dávají dobrou noc. Do města naštěstí nemám moc daleko. Kolem jsou pole a les, ale koně tu nejsou, což mi nijak nechybí. Za minulého režimu se do značné míry podařilo smazat rozdíly mezi městem a vesnicí, podobně jako se smazávaly i jiné rozdíly. Trend rušení rozdílů mezi městem a venkovem do jisté míry pokračoval i po roce 1989, kdy se úspěšně podařilo odvyknout venkovany i pěstování zeleniny či chovu králíků. Místo toho se objevily úplně jiné rozdíly úplně někde jinde.
    Roman Kanda
    March 1, 2013 v 16.23
    ad Venkov
    Paní Hájková, jak jste si asi povšimla, situace v ČR mě už ani nedokáže naštvat; spíše se posouvám k nebezpečnému srázu kousavého sarkasmu.

    Ale s tím zahlazováním rozdílů mezi města a venkovem máte úplnou pravdu; a to nás mimochodem řadí spíše k vyspělejší části Evropy. Moravské vesnice, to jsou vlastně taková malá městečka: stylem života. Obávám se však, že v důsledku nezaměstnanosti se zvláště malá sídla začínají proměňovat v "bezútěšnou krajinu" lidí bez práce, kteří se — pokud mohou — stěhují za prací do větších měst. Ani jsem si nevšiml, že by to někoho z politiků vůbec zajímalo; že by o tom hovořil.
    Eva Hájková, penzistka
    March 1, 2013 v 16.41
    Úplně vás chápu, pane Kando. Člověk si připadá bezmocný, ať bydlí ve městě nebo na vesnici. Jsme bohužel závislí na tom, jak se zachovají naši spoluobčané. Ještě je možné emigrovat. Ale kam, že?
    Roman Kanda
    March 1, 2013 v 17.30
    Na mě zapůsobilo Švédsko.
    Roman Kanda
    March 1, 2013 v 17.31
    Ale emigrovat se nechystám :-)

    Ať emigruje Kalousek.
    Eva Hájková, penzistka
    March 1, 2013 v 21.33
    Když už se člověk nedokáže ani naštvat...
    Mimochodem, pane Kando, Žižek kdesi popisuje, jak se postmoderní člověk nemůže (nebo spíš nemusí) už ani smát. Leží si jen tak na gauči a kouká na pitomé televizní seriály, které mají v sobě smích už zabudovaný. K čemu by se ještě sám smál, když se za něj smějí jiní?
    Eva Hájková, penzistka
    March 1, 2013 v 21.34
    Omlouvám se, že dnes příliš mluvím. Už toho radši nechám.