Ohrožuje Internet demokracii?

Mikuláš Ferjenčík

Internet sice může vést k narůstání nedůvěry v politiku, šíření dezinformací či obklopování pouze lidmi stejného názoru, ale přesto převažuje jeho demokratizační potenciál: každý má díky němu přístup k mnohem většímu množství informací i názorů.

Pavel  Blažek se před časem na sjezdu ODS pořádně rozjel. Svůj projev vyšperkoval útokem na internetová média, která podle jeho názoru ohrožují demokracii. Na sociálních sítích to pěkně schytal a zcela oprávněně. Jeho argumentace byla obsahově zoufalá a její forma byla odstrašující. Přes to všechno poukázal na otázky, které si pozornost jednoznačně zasluhují. 

V jednom smyslu internetová média nebo přesněji demokratizace médií současnou demokracii ohrožuje zcela jednoznačně. Narůstá asymetrie mezi  tím, co se člověk dozví a co může ovlivnit. Informace, které dříve neopouštěly úzký okruh elit, jsou dnes dostupné každému. 

Každodenně  se tedy dozvídáme, jak zkorumpovaný je určitý úředník, politik či podnikatel. Nemáme už ovšem mnoho způsobů, jak dosáhnout potrestání těchto anticelebrit. O ministru Kubovi nekoluje v médiích nic hezkého, prý je to jen loutka vlivného zákulisního hráče z Hluboké, tato pověst mu ovšem nebrání v tom stát se ministrem. Podobných případů zažíváme nepočítaně, kdo má politické krytí, nemusí často ani odstoupit a frustrace ve společnosti narůstá. Pokud by byla všechna média pod kontrolou mocných, lid by se jistě cítil lépe. 

Zajímavým  problémem, se kterým není snadné se vypořádat, je rychlost, se kterou  se šíří dezinformace. Před časem jsem na svém Facebooku nepřesně citoval  Erika Taberyho, a byť jsem to v diskusi pod příspěvkem uvedl na pravou  míru, netuším kolik lidí to zaznamenalo a jistě jich bylo méně než padesát procent.  Problém je, že nepravdivé zprávy často mají vyšší viralitu prostě proto, že lidem vyhovují. 

Současně se vynořuje i problém informační singularity. Jevu, který provází sociální sítě. Člověk má tendenci obklopit se i ve virtuálním světě jen lidmi, se kterými souzní, případně alespoň mluví stejným jazykem jako oni, a zůstává bez kontaktu s odlišnými pohledy stejně jako dříve. Zajímavé to bylo během prezidentských voleb. Drtivá většina „přátel“ z diskusí vždy souhlasila s autorem úvodního příspěvku. 

Další nevýhodou síťové komunikace je, že se nejsnadněji šíří „hlášky“, fotky, krátká videa a další výkřiky místo samotných komplexnějších informací. 

V neposlední řadě se dá mluvit i o informačním přesycení. Informací je tolik a jsou natolik složité, že přestává být snadné vyhodnocovat jejich důležitost. 

Tohle všechno jsou ovšem pouze výzvy, které před nás rozvoj technologií postavil, a je jen na nás, jak se s nimi vypořádáme. 

Zcela určitě je nutné dát lidem kromě informací o tom, jaké zločiny probíhají takřka v přímém přenosu, i možnost zasáhnout. Možnost odvolat politiky, posílení institutu referenda; ale i rozvoj kultury kyberprotestů a další rozkvět online aktivismu prostě časem přijde. Zpoždění při přechodu k digitální politice může ovšem vést k eskalaci napětí. 

Internet současně přinesl unikátní možnost šířit názory mimo hlavní proud a postoj „druhé strany“. O lhaní v televizi se dozvíme mnohem častěji než kdy dříve, téměř jakékoli tvrzení a zpráva se dá okamžitě ověřit. Krátkodobě výhodná lež může přinést tak negativní dlouhodobý dopad, že je na místě si ji dobře rozmyslet. 

Současně si troufám tvrdit, že informační singularity nejsou tak robustní, jak se může zdát. I když má člověk tendenci obklopit se podobně smýšlejícími lidmi, stále bývá sociální síť otevřená. Zatímco čtenáři Blesku a Lidových novin se ve fyzickém světě konfrontují minimálně, ve světě virtuálním se mají možnost potkat „na půl cestě“. Rozhodně nevidím žádný důvod, proč očekávat, že výběr zpráv, který zkompiluju z příspěvků svých přátel, bude jednostrannější, než kdybych četl pouze Idnes.cz, což je zpravodajský mainstream. 

Podobně i útržky informací (hlášky, titulky apod) nemusíme brát jako jednotlivosti, ale můžeme je vnímat jako součást komplexnějšího celku. Internet navíc přinesl i snadno dostupné „expertní názory“, rss čtečky a další technologické vychytávky, které potom umožňují sledovat všechny informace bez větších transakčních nákladů. 

Internet  ohrožuje současnou kleptokracii, proto se ho Pavel Blažek oprávněně  bojí. Sám je zářným příkladem politika nevalné pověsti, který to na  sociálních sítích právem schytává. Demokracii jako takové ovšem Internet  otevírá cestu na vyšší úroveň a internetová média jsou bezpochyby součástí tohoto procesu.

    Diskuse (0 příspěvků)