Právo na bezplatnou zdravotní péči v Brazílii neexistuje

Ludvík Šulda

Levicovým brazilským prezidentům se daří prosazovat politiky vedoucí ke zlepšené sociální situace nížších a středních vrstev. Brazílie stává vedle Venezuely a Kuby jedním z hlavních motorů změn na latinskoamerickém kontinentu

V uplynulých dnech uspořádalo České mírové hnutí ve spolupráci se Společností česko-kubánského přátelství velmi zajímavou besedu s brazilským novinářem, aktivistou a fotografem Michaelem Susinem. Součástí besedy byla i jeho vernisáž fotografií „Pohledy na Kubu“ zachycují každodenní realitu Kuby tak, jak jí měl možnost autor vnímat při svém pobytu na Kubě v roce 2010.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Ve svém úvodním slovu tento 23letý novinář, člen Komunistické strany Brazílie, věnující se práci s dětmi z chudinských čtvrtí — slumů — a zároveň zapojený do hnutí solidarity s Kubou a palestinským lidem, provedl více než pět desítek účastníků setkání vystavovanými fotografiemi a výstižně se snažil jednotlivé okamžiky na nich zobrazené převést do brazilské reality. Přítomní se tak mohli dozvědět například o rozdílech v přístupu dětí ke sportu, zdravotní péči či vzdělání. V Brazílii na rozdíl od Kuby tyto pro nás samozřejmé vymoženosti nejsou přístupné všem a mnoho dětí tak vyrůstá bezprizorně na ulicích a stává se snadno cílem různých kriminálních skupin.

Stejně tak dětská úmrtnost je v Brazílii, na rozdíl od Kuby, kde je nejnižší na celém americkém kontinentu, poměrně vysoká. Obtížnější pro brazilské děti a mládež je také přístup ke vzdělání, který je silně omezen jejich finančními možnostmi. Opět oproti Kubě, kde je stejně jako u zdravotnictví bezplatný přístup ke vzdělání, neexistuje zde proto negramotnost tak, jak je obvyklé v jiných zemích Latinské Ameriky. Všichni kubánští občané mají také zaručené právo přístupu k potravinám, bytovému fondu, práci, sportu a kultuře.

V následné bohaté diskusi přesto Michael Susin ocenil pokroky brazilských levicových vlád, ať již pod vedením bývalého prezidenta Luly či dnešní prezidentky Dilmy Rouseffové, které investují nemalé prostředky do zvýšení ekonomické a sociální úrovně především nízko a středně příjmových vrstev brazilské společnosti. Jak zmínil, brazilská ekonomika dosahuje poměrně vysokého ekonomického růstu, a to i navzdory světové hospodářské krizi.

Podle jeho názoru se tak Brazílie stává vedle Venezuely a Kuby jedním z hlavních motorů změn na latinskoamerickém kontinentu, kde ve stále větším počtu zemí jsou u moci pokrokové levicové vlády, které se snaží o prolidovou politiku a oproštění od závislosti na hegemonii Spojených států, které stále Latinskou Ameriku považují za sféru svého vlivu. Ten však velice rychle slábne, a to i přes úpornou snahu USA tomu zabránit. Posledním významným počinem zemí Latinské Ameriky a Karibiku je založení sdružení CELAC, které se má stát jakousi protiváhou Organizace amerických států ovládaných USA, a jehož členy je zhruba třicet zemí této oblasti.

Řeč se rovněž stočila i na pořádání mistrovství světa ve fotbale, které se uskuteční v Brazílii v roce 2014 či pořádání Letních olympijských her, které se uskuteční v roce 2016 v brazilském Rio de Janeiru a ekonomickou schopnost Brazílie tyto akce zodpovědně zajistit tak, aby to nebylo na úkor občanů.

Zajímavá byla rovněž odpověď na dotaz, který se týkal postavení církve v Brazílii: Moc katolické církve je v Brazílii značná, má významné zastoupení nejen v politickém životě, ale také ovládá některá média. I přes to prý je patrný odklon především chudší části obyvatelstva od ní z důvodu odcizení církve od prostých občanů — církev myslí především sama na sebe. Jde také o to, že většina církevních hodnostářů stojí spíše na straně pravice proti současné vládě prezidentky Dilmy Rousseffové.

Závěrem je třeba říci, že většina účastníků setkání odcházela z besedy spokojena; stejně tak byla zaujata i zmiňovanou výstavou. Tu je možné si prohlédnout i nadále, a to nejméně do konce února ve 3. patře budovy ÚV KSČM, Politických vězňů 9, Praha 1.

    Diskuse
    MN
    February 8, 2013 v 10.8
    Přece jen mě trochu zaráží,
    že výstava fotografií o Kubě musí být instalována v budově ÚV KSČM a ne na nějakém "kulturnějším" místě. Předpokládám, že vchod do budovy je sledován BISkou, což pro případného návštěvníka může být nepříjemné. Je to snad dáno nízkou uměleckou úrovní fotografií? I když po zkušenosti z posledních voleb bych se asi neměl divit.